Ausgetrieben. Eingetrieben.

Oliveiro. Kiene.

Střepy po kapsách

a v očích sucho.

Substrát pro muškáty. Připadat si jako substrát pro muškáty.

Ufer ohne Fluß

Dvě zvukové performance

Přebírání.
PUK!

Doktore Sovo, zde píšete: „V očích měl vetřený prejt“…

Františku, Karle, Ladislave, Emmo, Václave, Lešku, Thomasi.

Jak si kdo ustlal, tak si už nevstane.

Stáří.

Zanevírání

So eine Kleistigkeit!

Konzumenti levné garmonbozii

Sny, ve kterých je vlastně sám, a když už s někým, tak s někým jiným.

Toho dne vkládal jisté naděje do rybího salátu, předtím do dosud neokusených párků.

Naděje byly zklamány.

Selfreferentiama II

Návraty mistrů sebezáduchy.

Eraserhead Revisited.

Jednota času napříč místy, jednota místa napříč časy. Jednota protikladů, n. p.

Krajiny vnější a vnitřní

Se zvláštním (a naprostým) odhlédnutím od tzv. Cílka.

Sny o třískovém obrábění porculánu, severokorejském režimu a sympaticky vyvinutém břišním svalstvu ve vhodně nastavených zrcadlech.

Blogovat odvykl, tak je to.

Velikonoční Rouhání

Na okraj nedojedeného těla a dopité krve

Holub seděl na brutalismu a já podmítal existenci.

Též: brány, vláčení, setba, žatva, námel, rez.

Po zarostlém psotníčku

V matrikách narození nasráno, v matrikách úmrtí nablito, v matrikách oddacích nachcáno.

Selfreferentiama.

U vyhaslých pilířů.

Vejdi, Poutníče, do kurníku mozku svého a vytáhni za sebou žebřík, krátkej a posranej.

Začalo to jako neumělý pokus o kritiku, a podívejte na ty konce.

O různých místech

Procítěná pozorování. Užvaněnost.

The fleeting of time is, of course, best be represented by boy sopranos.

Mít čas, ale k ničemu ho nepotřebovat.

Mým kontratenorům

(prořezáno)

Mně včera sen se zdál.

(teatrologické eseje ke konci času)

Křížení.

Roubování, chiméry.

Boží muka

checkpointy tradičních hodnot.

Paralipomena

(kurentem)

Svět, v němž si Jan Werich vystřelil mozek z hlavy brokovnicí

a Ernest Hemingway nedostal Nobelovu cenu.

A tak se neptej, komu Alexandrovci zazpívají na pohřbu. Zazpívají tobě.

Starožitnosti. Starorežnosti. Staroječnosti.

Vyvěste štangle

na cukrkandle.

Možnosti posuvného měřidla s noniem jako bodnosečné zbraně.

Měření světlosti krkavic in vivo.
Samé otázky.

Podzim, vskutku.

Vzsplínání.

Slabý text lokálního významu

převážně písmena, interpunkce.

 

Zastávky na znamení

Náhradní spoje.

Má se Hus ke Komenskému jako Krteček k Pandě?

Pravda hrou vítězí, jinak promluví cepy, srpy, sudlice, kladiva, nabodeníčka.

Josef Zíma zpívá nad hrobem Ladislava Chudíka Písně o mrtvých dětech.

konec masopustu aneb fragmenty z výprodeje laciných parabol

Pán muchnic (březnových)

(doháníme květny)

Nehrej si, dubne,

co už.

Böllavá místa literatury

aneb Radetzkymarsch revisited

Syndrom získaného selhání bílé techniky.

Civilisační choroby.

Obzvlášť komicky rostlá olše uschla na břehu Rýna

(na cizí účet)

Upravujeme hroby

(život jako odvracení pozornosti)

Cesta žesťových prasat.

Hanging on a branch, reflecting on existence.

Josef K. dostává k vyřízení spis Josefa Š.

Durchfall der Werte

Člověk z másla a chroští

Sen o rozlomených zubech a strachu z výšek.

Ostatně soudím, že klavíry by na ulice měst měly být umisťovány hromadně, a to volným pádem z druhého až pátého nadzemního podlaží. (Opatřeno P.S.!)

Jen úplně na okraj letošní Vinyly za počin roku…

Nové osnovy pro školu, písárnu i dům.

(mluvní cvičení)

Zimní vúdú

aneb fatální selhání projektanta ouška sklenice pro konzumaci nejhnusnější turecké kávy v Praze

Ve slané břečce se válí nedokouřený doutník

Je to ještě falický symbol?

Chléb s máslem a fenyklem

Probudil jsem se v noci a vzhlédl po paměti k oknu, oslepil mě kužel tmy – lampička na nočním stolku zhasnutá přímo do očí. Dobrá, tedy výslech. Ne nadarmo celé dny trávím namáhavým memorováním všeho, o čem pak po nocích tvrdošíjně mlčím. Nepadlo ani slovo, jen radiátor syčel a drmolil. Byla dřív rána nebo jizva?

Reflexe

v Zrcadlovém sále

Osudy drobných ssavců

Nový Brehm.

Skety, sekty, tesky.

E.T., sky.

To podivné světlo podzimu už se zase láme do oken

tušení stínů

Pokusy o exoskelet

rozostření, rozpad.

Kvik kvik kvikity kvik

(mastnobsesekaná)

Schizoilluse metaparanoie

aneb traktáty o pozorování (s nesouvisející slabikotvornou vsuvkou)

Otrava mléčnou čokoládou

Zalyká se poeta, lykantrop i op lýka trop.

-štván –čas

nouuze nauoočila Dalibuouora ouuzu

Vlhký sen

o konečném řešení otázky presidentské

Jiné země

(jaro v tomto textu nevystupuje)

Schnitzleriana

Poručík Gustík na přednášce

DNES FIKCE

(stálo na tabuli u řeznictví křídou, mírně hranatým rukopisem – takže stačila jedna jediná strategicky steklá kapka.)

Frenštátský masakr nemotorovým kverulantem

fasety; tryzna

Dí, že…

ve, ce…

Nelze se ubránit obdivu k té osudové eleganci II

píše Alberto Vojtěch Frič.

Ach synku, synku, oral-li si?

Oral jsem, oral, hlínu hnědou – jako prý bývaly košile, tatíčku, na vyhnaných Němců mohyle

Ragú z trpaslíka

bílého

Nelze se ubrániti obdivu k té osudové eleganci,

píše Alberto Vojtěch Frič.

Cejpra

Devět mužů, každý k smrti odsouzen (v nové reality šou již tento víkend)

Rozjímači, zastavovači, zklidňovači

Vánoce s Dominikem Dukou

Eine kleine Weihnachtssubversion

(na okraj svátečních stolců a stolic)

Krajní meze technologie silikátů

zásvětí s polevou

Agitka

Já rád radiátor, ty rád radiátor; Biľak jezdec jede tmou.

Ladislava Jäkla dutý profil

Hájek – mýcení. Típli ho, Waigla. (A dál již na zcela  jinou notečku, nebo aslespoň v některých ohledech.)

Přišla mlha do baru a řekla:

„Tak já teda padám.“

Komitmenty, dedikace

nonabsence

Proč to tady tak strašně smrdí?

Protože projíždíme pod kanálem.

Žena s vysavačem

atlas mobiliáře

K horizontu

(za horizontem)

Praktikum z aplikované konspiracistiky

variace na zadané téma

škamna – škamnouc – škamnouce

Za půldruhou čtyřicetiletkou kultury a vzdělanosti. Aktuality (znělka).

Ústa blišmentu

(obrazy z pohanské Prusi)

Tydlety právní státy.

(nesouvislý román)

Automaton

kohoutek plaší smrt

Plastické operace

patent na frašku

Karbolové léto

Město jako potní žláza.

Tudy šly dějiny,

zakoply a upadly, ha ha.

Neplodné snění! Uhasni hned!

(nikde nic nečpí)

Vězeňská noc.

Řeči. Recyklace. Láce.

Pod tíhou důkazů

Ich bin ein Hostivicer.

peckovinka vzpomínek

(teprve když otevřeš krabici, vybavíš si jméno kočky na vybledlé fotografii)

„Jak by řekl doktor Edvard Beneš – „

inženýru Klementovi Gottwaldu:

Zátiší s vývojkou a ustalovačem.

Světloplaché vrstvy.

Otevřel si hospodu,

ale chodili mu tam Lidl.

O těžištích mysli

(poznámky k deskriptivní geometrii vzpomínek, topologii dětství a nelineární algebře snů)

Zikmund Winter is coming

Jiří Winter-Neprakta is coming, too.

Dům duchů a mládeže

(sváteční zamyšlení)

Na okraj tryzen

a po směru žil.

Český slavík

jako letitá virální reklama znojemských konzerváren.

Pocit, že se opakuji,

opakovaně.

Vlhy k ránu plesají

– i kdybych nenapsal nic jiného.

Filosofská histrionie

máma mele melasu, Ema má názor, Míla takto praví k ním, jež volil posly mezi všemi:

Nic než návod

brm brm brm brm brrrrrrm!

O pojmech „do kopce“ a „s kopce“

sedlové body vyšších mozkových funkcí

Zápas se zbytnělou pupeční šňůrou

drobná prokletí dobré paměti,

Prý ho zabil výbuch loupacího párku

Neoloupeš – zaplatíš.

Písek mezi zuby

Dláždění.

Problém venčení psa.

Osnova metaforického diskurzivního cvičení v sociopolitické ekonomii.

Šerý žnec

a jiné příběhy z podhoubí

Spálit Slovanskou epopej

na Jiráskově Hronově!

Vitráž ze sklivců snivců

slévači čaje – taviči sýrů – svářeči vín

Volič je nahý

en forme de složenque

Představovat si představování si hučení v hlavě

schizophrenia magistra vitae; udržování chodu

Exhumare humanum est

tresť smrdí

Zdálo se mi,

že padla Fischerova vláda.

Gott

silencio

Muž, který nebyl

v kavárně Slavia

Svou violu jsem pokud možno nenaladil

nostalgie hromadné přepravy

Ta hrozná obloha

a parodie na déšť…

Praskání ledů

je prý slyšet na míle daleko

Tak si někde vykopej zemljanku

a nech se v ní rovnou pohřbít

taková ztráta krve

marné pokusy o pláč

Lámání

paralýza

To kdyby přišel k ránu déšť

a Hovory H (jako Horáková)

Hitparáda mastí

továrna na sny

Vybrané kapitoly ze světonázorové pathologie

jak se do lesa volá:

Ty pravé úhly pohledu

Banalis banalitatum banalitatae.

Všeobecná spiknutí

zániky světů, jak je známe

Sjetej kakaem, vole!

Na tváři lehký smích, hluboký v hrnku kal.

Po uši v koláži

(sic!)

Viděl jsem v příkopu u silnice odhozenou berli…

Má v tom prsty Ježíš?!

Otisky podpatků v olověné podlaze

nebylo jisté, zda Měsíc opravdu vyšel

Den, kdy se název nedostavil

Čekání na Perexe

Perdendosi

poco a poco

Nazývati věci pravými jmény

nalíti sobě čistého přírodního vína

Více takových pohřbů!

Drüben hinterm Dorfe liegt ein Karussellmann

Kunst der Bloge

např. zcr o Filovi o pozdním Lynchovi, ale s přesahem, s přesahem!

Sami v rozlehlé krajině

a nejbližšího najdeš, když zamáváš hořícím dřevem…

Představte si představte si představte si

co jsem měl dnes co jsem měl dnes co jsem měl dnes

Nesousedící vteřiny

a dveře do výtahové šachty

Viktoriánská pachuť

a Zolovy romány

Všechno vyzvracet

a nechat je, ať se v tom šťouraj‘.

Jarní salát

(předžvýkaný, natrávený, servírovaný zatepla)

Nějak mi tu ta politika bují…

ale divíte se mi? :-|

Souvislosti

a náhody.

Trocha politiky

ještě nikdy nikoho nezabila. Nebo ano?

Příběhy a dojmy

(krátké a krátké)

Už to začíná být únavné,

ale… tolik je toho potřeba napsat…

Dvě blognutí v jednom:

blogsféra a veltšmerc

Sonata (psycho)somatica

con Intermezzo attuale

A ještě trochu směsi

(v menším kornoutu)

Pár perprných postřehů

o biopalivech (s přesahem)

Ještě?

Ano, ještě.

Netypická poloha

(třeba jenom cvičení). A nesmějte se.

Poslední vánoce byly loni…

Adventní šílenství letos pro mne nějak zvnějšnělo, jako bych žil trochu „mimo fázi“, jako bych stál stranou. Pojem vánoc se pro mne vyprázdníl, zšedl, trochu nahořknul.
Jako bych se musel vrátit na dřeň, k oslavě slunovratu. To je přece okamžik, na kterém záleží – začne se prodlužovat den, začnou tikat cibule sněženek a bledulí, ptáci se začnou rozpomínat na melodie… (znáte ty krásné příběhy pana Pipa?)
Ano, letos oslavím slunovrat.
Nepotřebuji sekundární ideologický balast (a upozorňuji, že nejsem „pohan“ – nehodlám zapadat do cizích ponižujících kategorií), terciární kýčovité běsnění odmítám (ach!).
Stačí mi primární zdroj, bez nějž by to celé mělo jen nádech prázdného ritu.
Stačí mi naděje, že zase bude jaro.

Hlaváček podzimní (Decadentus autumnalis)

Nikdy jsem netrpěl předsudky vůči těm, kdo sestavují čítanky a antologie. Li-bych byl je měl, možná nedonesl by se ke mně (tvoru poesie se spíše stranícímu) tichý hlas hoboje a violy…

Všecko je aušus, nic se nedělá pořádně!

Zvykl jsem si provolávat větu z nadpisu, kdykoli narazím na nějaký obzvlášť nápadný projev inkompetence a šlendryjánu, tedy nepříjemně často.

Unaveni sluncem, ehm, vlastně Paroubkem…

Ten člověk je všude.