Kunst der Bloge

např. zcr o Filovi o pozdním Lynchovi, ale s přesahem, s přesahem!
Dvě diplomové práce o Davidu Lynchovi (Kamil Fila, Vojtěch Rynda) se spoustou krásných cizích slov (diegeze! narace!) a postřehy, kterým nutno dát za pravdu (ať už jsou autorské, nebo jen citovány… například Straightové nejsou, čím se zdají být). A taky jsem třeba zjistil, že mi podivuhodně splývají některé scény z Lynche a z Coenů, a že je to vlastně logické. A nelichotivá rozvaha o přístupu:
text jako omáčka k číslům vs text jako nositel myšlenky.

Dva koncerty Marinády d. a. (Exit, Kotelna) se spoustou krásných melodií a vtipných textů, oba řekl bych hodnotné, oba převážně v diskurzu polyfonní dekonstrukce známých melodií… až se skoro nabízí otázka: Našli jsme svůj stín?
A neopominutelný sociální rozměr (ostatně
Bůh je mrtev, takže se již přátelství nenavazují v kostelích, nýbrž v teplech zasíťovaných domovů a pseudodomovů, a to i taková, která by jinak nevznikla z triviálně spaciotemporálních příčin), kdy například něktěří neodejdou tak brzy, jako obvykle, (i když jiní ano)… Ale nedobrodružně.

…Na výše uvedených dvou textech, které spolu na první pohled nesouvisejí, přestože byly publikovány v jediném článku, si můžeme demonstrovat pozvolný odklon bloggera zcr od klasické narace (popisy různých výletů a triviálních činností) k naraci autorské, která na první pohled působí nepřehledně až enigmaticky, což zmatení čtenáři nezřídka dávají najevo v komentářích („Nerozumím tomu. Ach jo.“ cit. Hála, 2008), a teprve jistá čtenářská zkušenost získaná pozorným a dlouhodobým sledováním blogu (či blogů) umožní poodhalit důmyslnou síť postřehů, narážek a citací (často dokonce smyšlených), jejichž prostřednictvím se autor stále častěji vyjadřuje. Je třeba poznamenat, že z hlediska kontroly nad tím, co autor chce říkat, a jak to říká, je blog uměleckým médiem zcela srovnatelným s literaturou, filmem či výtvarným uměním, takže různé přímočaré postřehy o jednotě autora a jeho blogu lze považovat za unáhlené, neboť vždy existuje možnost, že nás autor obrazně řečeno „vodí za nos“. Svědčí o tom i skutečnost, že zcr sám v rozhovorech žádná bližší vysvětlení své tvorby zpavidla nenabízí a až na vzácné momenty nečekané otevřenosti zachovává mlčení hraničící s odstupem….

4 responses to “Kunst der Bloge

  1. Ano, tu straightovskou interpretaci jsem kdysi musel vyčíst, samotný jsem nemohl přijít na to, co má za mým divným pocitem být. Za odkaz na diplomku dík, třeba si o vánočních prázdninách najdu čas na její přečtení.(A fotbalová destrukce neznámých aut!)

  2. Však je to tak dobře, ten odklon od klasické narace – nakonec kdo je vlastně zvědavý na popis výletů a triviálních činností? Kromě příbuzných a kamarádů bloggera nikdo (a čtenáře v takovém případě udrží většinou jen mimořádně vtipný nebo barvitý styl textu). Takže jen tak dál :).

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s