Mně včera sen se zdál.

(teatrologické eseje ke konci času)

===

Únor bílý, pole sílí. Jaké pole, pole síly. Síly bílé jako bílá paní, přízrak feudalismu v městě, strašidlo komunismu na vsi. Paklíč v zámku paklíčí v podzámčí. Rozorejte meze, ale meze všeho, řeklo sluchátko, řeklo šťastně, protože Karel IV. je národní divadlo, národní letadlo, hořel, hořelo, lep je orel, lepo je relo. Kvádry kádrů, pantalony panteonů, skvadry surikat panáčkují, když se řekne národ, a když už se jednou řekne národ, tak se má koukat, aby se věšelo, jak tomu v mnoha případech je. Ani se mi anti se mi ne u ne u ne u prd – laskavý humor ještě nikdy odnikud nemusel utíkat, tím méně například z prken, která znamenají šeď nebo taky zelenou má stáří je zákal je zákal je zákal a tingl je tangl a vř je sr a nezemřel, žije, hvězdná je hodina v hvozdu, borovém, měsíčky na nebi, hlubokém. Ruce hoštických žen, žebro, jíl a výheň času, kluzká sklovitá pláň cintorínu, o kterou se rozbijí všichni hledači jmen hřbitovních růží.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s