Automaton

kohoutek plaší smrt

Byl jsem si jistý, že je to moje poslední vana, závěrečný sprchový kout; že mi jak jehla tenké proudy vody ze sprchové hlavice otevřou žíly, že větrák ve stropě obrátí chod a nažene do koupelny výfukové plyny, že mezi kůží a smaltem zanikne tření a já se budu do konce života neodvratně smýkat po dně, že mě uškrtí vlasy, až si je budu mýt, že se udusím, když pára konečně vytlačí z místnosti všechen  vzduch a naráz zkondenzuje, že se mi přirození zaplete do odtoku a já beznadějně uvíznu, dostanu gangrénu a shniju zaživa, že mi někdo hodí do vany fén, že mi mýdlo vypálí oči a já si zlomím vaz, jakmile zkusím vylézt, že se mi rozmočí kosti, rozpustí kůže a vyplaví tuk a eroduje svalovina, zůstane jenom nekonečně citlivá hromada slizkých smrdutých orgánů propletených bělavými žilkami zjitřených nervů, že náhodou trefím rezonanční frekvenci prostoru a zaniknu spolu s ním v záznějové křeči, která rozmetá celou budovu, že… najednou koukám – sedím v pokoji, umytý, dokonce s vyfénovanými vlasy. Zase jsem padal, zamyslel se a zapomněl umřít.

2 responses to “Automaton

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s