Zátiší s vývojkou a ustalovačem.

Světloplaché vrstvy.
Pon(e)dělní melancholie obzvlášť krutá, nakonec sežrala celý týden, přes svého druhu nabitý program. Nabitý slepými náboji, jak ostatně jinak (světlice marny, prsknou, zhasnou docela a uplovou).
Přehrávat si v hlavě zlomky hovorů učiněných v opilosti je asi pro větší drsňáky, natož hned po probuzení. (Nejasný soucit s dlouho ne-reinstalovaným systémem.)
Ulpívání, stagflace.
A zase jednou – ohrožovat vše, na čem momentálně záleží, prostým bytím.

Já to říkal: „Měl živý sen: podivná ponížení mluvícími psy, bolestivé bloudění hlubokým lesem stromů, které kořenily korunou, osamělý tanec v liduprázdném sále, smích ve tmě; potom se zjevilo světlo a seschlý stařec s připravenou smlouvou: podepsal ji, pak se probudil.
Po čase třídil písemnosti a našel v neotevřené obálce bez zpáteční adresy pečlivě složený papír počmáraný vlastními nečitelnými poznámkami, pod nimi dva své podpisy červeným popisovačem.
Sen už si tou dobou nepamatoval a nic z toho nevyvodil.“

Pořezal se o dva spojené pohledy napnuté vzduchem
jaký jiný důkaz postavení mimo hru?
Odcházejí – mimo pravděpodobnost.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s