Plastické operace

patent na frašku

již to začlo, už k tomu došlo, kampaň kvasí a kolotá, odsouzenci na ulicích podléhají billboardingu a lapajíce po dechu učí se těšbě z volebního lístku, toho pravého a jediného, kandidáta sličného. Plastické operace udělaly z Miloše Zemana nového Jiřího Krampola dámských srdcí, vysočinský lišejník na jeho severní straně zatím bohužel odolává, místy dokonce vykvetl a plodí drobné nakyslé peckovičky, což se běžně nestává. Jan Švejnar již shromáždil desítky dárců pro transplantaci názorové dřeně, zatím není jisté, kam bude třeba mu ji transplantovat. Jana Bobošíková poprvé od posledních voleb odhalila důmyslně skryté ventilky a nechala se přifouknout rajským plynem, to aby neztrácela dobrou náladu, kdyby jí vítězství uniklo. Tomio Okamura cvičí podpis na inaugurační listinu – tuší z popela spálené země (této) a štětcem z Hirohitova pubického ochlupení (dochovalo se). A Jan Fischer, statistik, pohrdl vyhlazením vrásek operativním, místo toho se dává fotit na turné po domovech důchodců, kde má vrásek relativně nejméně, stejně rafinovaně ohlásil kandidaturu z okna roubenky ve scéně, která s ejzenštejnovskou gracií odkazuje k úvodu a závěru Mrazíka, prezentovaným bábuškou rovněž vrásčitější… kádrování faldů a tzv. nejméně vrásčité zlo. Vladimír Dlouhý plánuje navyknout voliče na endorfiny, podzemní továrna, v níž dnem i nocí do roztrhání těla běhají členové jeho volebního týmu, jsouce endorfinodojeni nejmodernějším neurobiologickým zařízením, běží na plné obrátky. Nakonec stejně bude třeba především prchat – státník ví. Zuzana Roithová – žena, lékařka a komunistka*). Přičemž komunismus je, marná sláva, jako ortopedie: lidi z gruntů mění… též žena – růže – píseň – kosti. Kníže oči klíže připravuje plíživou kantonizaci, švýcarské tanky jsou na hranicích a čekají na povel z Vídně. Povládne vlídně. Jiří Karas si pomalu začíná uvědomovat, že sám je potratem, a musí tedy vůči sobě postupovat tím nejtvrdším způsobem: sebevraždou, proti které též jako křesťan nutně musí protestovat. To není lehká situace, nicméně svěcené kočičky by mohly být tím dlouho hledaným řešením, otvorů je dost a kromě nosu všechny volné. Jiří Dienstbier a Přemysl Sobotka si bolestně uvědomují, že nikoho nezajímají, ale vidina Herčíkovy ruky laskavě vedoucí rydlo ušlechtilou ocelí je příliš lákavá. A těch slin. Jakla vídají, jak často v autě bravurně ovládaje vůz opouští Klausovu vilu, ačkoli prý neumí řídit. Zlí jazykové čtoucí Lovecrafta mu proto posměšně říkají Věc na Klausově prahu, ti ještě jízlivější Ta věc na Klausově Praze 6. Vandas pořád dokola pere a potom žehlí sváteční uniformu, už několik let, a stejně je krabatá, košile navíc divně škrtí, kravatu ne a ne uvázat, kalhoty hnědnou a hnědnou. Pokusy se obléci totálně troskotají, jakýsi mimořádně kluzký sliz emanující z podpaží, podkolení a podbradku vždy způsobí, že uniformou jen hladce projede a skončí zase nahý a na světle božím. Není jasné, co s tím, ani jemu, ani nám, a není to hezký pohled.
Ne, na Petra Cibulku jsem nezapomněl, tento text napsal on sám a je součástí jeho volební kampaně.
*) njn, mea culpa, není… ale za vtip s grunty to snad stálo

2 responses to “Plastické operace

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s