Josef Zíma zpívá nad hrobem Ladislava Chudíka Písně o mrtvých dětech.

konec masopustu aneb fragmenty z výprodeje laciných parabol

=====
Svá nejlepší a nejangažovanější díla napsal na vyčiněném kruponu umrzlých bezdomovců, obklopen přepychem, krmen křepelkami, popíjeje vybraná vína a lihoviny. Ostravsko jej zbožňovalo, jihomoravský katolický venkov mu ležel u nohou. Stálo o něj všech osmnáct oborových sdružení spisovatelů. Mezi přáteli si nechával říkat Bezruč, bylo to ostatně jeho krycí jméno, když ještě pracoval pro OPBH.

Děti. Dušené pod přílbami, pečené na asfaltu. Příměstský in-line tábor am Rande der Stadt.

Předevčerem chroustek, dnes nosatec. Vynáším zbloudilý hmyz z metra, je to poslání.

Chiliastický úroboroparadoxopleonasmus: Skutky naší civilisace způsobí její zánik, ale ještě dříve dojde k neočekávané přírodní katastrofě, kterou nikdo nečekal tak brzy a kterou způsobily skutky naší civilisace!

Prostému jadrnému lidu umírají ikony časů, co bylo všechno lepší – lidi měli práci, tolik práce bylo, že se obyčejný lidi vod rána do večera nezastavili, nebyl čas na nic, jen se čekalo na důchod, až bude dost času vzpomínat, jak se dřív báječně čekalo na důchod: říká se tomu životní jistoty a dělá to z lidí kretény -; jenom Hitler neumírá, ten prostému jadrnému lidu neumře nikdy, a přece se pořád na hrob voda nosí – u řbitovní zdi, za kterou jsou jako psi zakopané voskové květiny, které si samým patosem hodily mašli, je kohoutek, stačí natočit do konvičky… no, to už by asi stačilo.

=====

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s