Schnitzleriana

Poručík Gustík na přednášce

===

Přednáška „Fenomén rakousko-uherského důstojníka u nedělní tabule továrnické rodiny v Horních Rakousích“ ukázala se býti nudnou; slova vytékala z malých odulých ústek rétora jako pramínek vlažné melasy, kanula v medovatých faldících na obecenstvo a upatlávala je notně. O čem to ten člověk vůbec mluví… ne, toto nebyl způsob, jakým trávit večery v Linci. Naopak bylo třeba podniknout činy, nejlépe rekovné, a trochu si užít před návratem k posádce! … Mladý důstojník, plecitý, sivooký a havraních vlasů, se tedy ze svého místa zvedl, aby se rozloučil – k údivu všech přítomných:
„Poručíku, posaďte se opět, vy nám nemůžete odejít, jste tu přeci modelem!“ nechal se přednášející slyšet, shovívavě a poněkud výsměšně – a jako by tím sarkasmem celý ožil! Švarný důstojník se zarazil (vprostřed úklony paní továrníkové), aby o celé záležitosti popřemýšlel. Je to snad rozkaz? Nemám žádat satisfakci? Co by pan štábní kapitán…? Neměl bych…?
Přednáška mezitím pokračovala, probíraly se momentálně různé drobnosti, například telecí líčka. Po chvíli se přednášející odmlčel, vida, že poručík stále ještě stojí a tváří se, jako by mu uletěly včely.
„Jak typické,“ k publiku; k vojáku pak s továrnickou intonací: „Poručíku, neposadíte se u nás ještě?“
„Děkuji, pane, rád,“ vyklouzlo dotazovanému, a taky že se hned posadil – aby vzápětí zase vstal, tvář zrůzněnu naprostým zmatkem!
„Jak příznačné!“ Řehot v sále, kratičký potlesk.
Továrnická rodina se ovšem nesmála, bledé její líce voskově pableskovaly, lysina páně továrníka jevila podobu prastaré sloni. Voskový lesk však plně odpovídal situaci, bylať na rozdíl od důstojníka rodina velkoburšoasní skutečně z vosku, neboť honoráře vyžadované továrnickými odbory byly jedním slovem nehorázné! Zapůjčený voskový model plnil úlohu právě tak dobře, ba možná lépe. A model to byl věrný, jakož i víceúčelový: slečně Mathüldě například čouhal z nosu knot, aby bylo možno demonstrovat, jak továrnická slečinka umí pro ztepilého důstojníka zahořet a roztát jemu v náručí…

…mluvilo se ještě hodně, že vydalo by na román; tedy postoupíme v čase, shodou okolností, jak čtenář vytuší, jistě, když už ne záměrnou, rozhodně vítanou, až na samý konec presentace:

„Naše přednáška,“ spěl rétor k závěru, „jak jsme ukázali, nemůže skončit jinak než sebevraždou důstojníka; statistiky hovoří jasně a naším cílem je poskytnout veřejnosti (úklona auditoriu) věrný obraz skutečnosti. Pane asistente, prosím…“ Asistent vstal s židličky v koutě, kde dosud nenápadně seděl, a přistoupil k duchanepřítomnému (byloť toho na něj dnes příliš!) důstojníkovi s pistolí v ruce. „Tlačí nás čas, a proto -“ přednáškovým sálem hromově třeskl výstřel, mozek poručíkův vychrstl na promítací plátno a ozdobil je složitým šedorudočerným obrazcem; obecenstvo se rozechvělo (nelíčeným) hihňotáním pánů a (líčeným) úpěním dam. „- děkuji.“ Asistent ofoukl hlaveň pistole a odeštrádoval si to zpět do kouta, jako by vracel se z navýsost vydařeného pogromu.
Přednášející byl nyní naprostým pánem situace. Přistoupil k první řadě, dramaticky: „Madam, smím-li být tak smělý…“ obrátil se na jednu z dam a, míře prstem na plátno mramorované centrální nervovou soustavou poručíkovou, jí se otázal: „Co vidíte?“
Měštka mírně znachověla, ale pak, dadouc si lorňon k zrakům, zahleděla se přemýšlivě na plátno. Důkladné ticho v sále. „Dvouhlavou orlici,“ pronesla dáma pevným hlasem. „Děkuji!“ zahřímal přednášející, „Je to tak. Nemám dalších otázek! Pohov!“
Poručíkovo tělo se zhroutilo na katedru.
Sál rozrazil jarý jásot, výkřiky Bravo! a Bis! Úklona stíhala úklonu, asistenta zasýpaly drobné mince a sem tam podvazek. Přednášející se rozplýval, děkoval se a klaněl, až mu v kříži praštělo. Pětkrát je vyvolali – pětkrát!
Byl to sukces, o jakém se bude u nedělních tabulí v Horních Rakousích vykládat ještě celé týdny.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s