O různých místech

Procítěná pozorování. Užvaněnost.

=====

Do autobusu přistoupí mladá matka s cca šestiletou dcerkou. „Tak kam si chceš sednout?“ „Na naše oblíbené mííísto!“ A již se dítě vrhá k té dvoudvojici sedaček (u předposledních dveří kloubáku), která bývá, jak vím, o patnáct zastávek dříve pravidelně obsazována těmi nejzatuchlejšími, nejtuberkulosnějšími, nejrozsvěděnějšími bezdomovci.
Na metru dcerka i matka vystoupí, dětský svět (v mezích, které stanovila Krajina přílivu, pochopitelně) projednou uchován, blaženě nedotčen. O pár metrů dál seděl na betonu holub a vyzobával zvratky.

Po parkovišti statečně rázuje starý pán, hůlku drží napřaženou v úhlu vpřed (jako když ti největší a nejsvalnatější padouši ve filmech jednoruč těžkou puškou nablízko dorážejí postřelené). Náhle se zastaví, opře se o hůlku a dramaticky se zadívá na hodinky. Je to trénink na olympiádu třetího věku? Chůze bezhůlkmo? Nebo jenom, že to ještě jde, když už to (prý dneska dávali Kulový blesk) nejde.

V hypermarketu běží reklamní akce na Fidorku, realizovaná jakousi odpudivou maketou cca 500 mm v průměru, opatřenou nejspíš čidlem pohybu (jak nastaveným?), nebo je to možná smyčka, jejíž perioda byla pokusně testována na celých generacích capartův, kdo ví. V záchvatu automatoaktivity se maketa všelijak kroutí, točí a klátí, aby co chvíli zavadila o balení pokroutek na stojanu, an s nimi sdílí. A do toho se ozývá nahraný mužský hlas:
„Chceš Fidorku?“
„Pojď ke mně blíž!“
„Nestyď se.“

Jiná (méně mladá) matka, pro změnu synek (zhruba šestiletý), nákup, pes, na zastávce mhd. Usedám vedle nich na lavičku, s tím jediným úmyslem a cílem: přilákat nenápadně psa a zcela jej umazlit. K tomu skutečně dochází, přestože jen stručně, neboť nejsem shledán býti hoden dlouhodobější psí pozornosti. Synek se hemží po umolousaném mobiliáři, neposlouchá, matka jej plísní, vyhrožuje, vše marno. Minimal. Parafr. ||: „Tady si sedni na lavičku, tady budeš sedět!“ :|| ||: „Co jsem řekla?!“ :|| ||: „Jestli nebudeš poslouchat, bude zle!“ :|| „Půjdeš do polepšovny.“ ||: „O všechno se tady otřeš!“ :|| ||: „Nebudu to víckrát opakovat.“ :|| Lomcování šprušlí lavičky. Minimal. con variationi. Pak odjíždějí. (Dítě předtím aktivně pomáhá držet psa, když je mu, trochu v spěchu, trochu násilně, nasazován náhubek.)

Taky jsem viděl kus černého hadru omotaného kolem paty sloupku bezpečnostního zábradlí. Vizuální dojem přejeté černé kočky, která nalezla poslední útěchu u solidní, vyhláškou stanovené jistoty ochranného dopravního prvku, byl mocný. Ostatně: stesk po Rakousku-Uhersku.

Na samém konečku jedné z větévek jednoho z modřínů za oknem, který se, stejně jako jeho kolegové nalevo a napravo, chystá již brzy zezlátnout, zbronzovět, zmosaznět, opadat a možná neumrznout, uvízlo cosi drobného bílého, možná pírko, nevím. Je to tam a drží to tam a nepatří to tam a já doufám, že to brzy oprší nebo opadne spolu s jehličím nebo aspoň oleze sazemi a mourem, protože si dovedu představit, že bych se mohl rozhodnout, že toto je už ale opravdu příliš.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s