Hitparáda mastí

továrna na sny
Framykoin >> Ichtoxyl > Dermazulen > Calcium pantothenicum

sen se rvačkou v metru, divnou dívkou, kafkovským úřadem a (za garážemi, s nálezem krásně zachovalé mřížky z akumulátoru) telefonátem z Celní správy Ždírec nad Doubravou, že tam mám balík, jehož hodnota překročila bezcelní limit (dokonce jsem se té paní zeptal, zda tam mám dojet vlakem).

Večer na téma kult osobnosti na ČT2, rozloučení s Waldou na ČT1 (ne že bych proti WM něco měl)

Když jsem poprvé zahlédl Susan Boyle a uslyšel ji zpívat, okamžitě se mi asocioval tenhle obraz z 1984:

Červnové slunce stálo ještě vysoko na obloze a na sluncem zalitém dvoře dole jakási obrovitá žena, pevná jako normanský sloup, s červenými svalnatými pažemi a s režnou zástěrou uvázanou v pase, přecházela mezi neckami a šňůrou na prádlo a věšela na ni bílé čtvercové kusy látky, v nichž Winston poznal dětské plenky. Když neměla právě v ústech kolíček na prádlo, zpívala mocným kontraaltem:

Bylo to jenom marný vokouzlení
vodešlo jako aprílovej den;
jenže ty voči, ta jeho slova
ukradly mýho srdce sen.
Ta písnička ovládala Londýn už celé týdny. Byla to jedna z nesčetných písní, které pro blaho prolétů vydávala příslušná sekce Hudebního oddělení. Slova písní skládal bez jakéhokoli lidského zásahu stroj známý jako veršotep. Ale žena zpívala tak melodicky, že ten příšerný brak zněl skoro příjemně.

Essay o Davidu Lynchovi s názvem Ceci n’est pas un hibou

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s