Proč se mi tak líbil Jařabův Vaterland.

Spousta komentátorů (vizte kupř. CSFD) Vaterland ztrhala, ale mně se velmi zamlouval. Je divný a znepokojivý (srovnání s Lynchem zcela na místě, filmařské kvality nehodlám porovnávat), pracuje s aluzemi a náznaky a „odrazy v křivých zrcadlech“, a přitom je mimořádně komický – už jenom kvůli scéně se zajacem a vajcem stojí za vidění. Hlavně se ale Jařab dotknul (alespoň já to tak vidím, odpusťte vzletná slova) jedné z univerzálních konstant lidského chování: snahy se nějak vztáhnout k minulosti, zaštítit se jí, zapadnout/navázat/vrátit se, která ale jde proti neméně univerzální pravdě: nevstoupíš dvakrát do téže řeky. „Dědicové“ starobylého rodu se navracejí do sídla předků a snaží se vzkřísit staré tradice a navázat zpřetrhané vazby, ale naprosto selhávají, s komickými průvodními jevy a tragickými důsledky.
Když se blíže podíváte na aktivity zpívajícího ex-nácka (You-Know-Who) a jeho gramaticky zmatený pařád, nemůže Jařabova jasnozřivost nevyniknout (tragické důsledky zatím chybí…). No a něco vzdáleně podobného (alespoň já tu vazbu cítím) se dělo na níže popsané promoci VŠE, – starobylá instituce promoce je vzývána nějak neuměle a nepatřičně a nevhodně. Tragické důsledky rovněž chybí.
No a pak se ohlédneme do třicátých a čtyřicátých let minulého století a úsměv nám zatuhne na retech. Tam chybí naopak komické průvodní jevy.

Zpráva o jedné promoci

Dneska jsem byl kamarádovi na promoci, kterážto sláva se konala v Nové aule Vysoké školy ekonomické v Praze. Nemohl jsem se ubránit srovnávání s vlastní promocí v Karolinu – zatímco na mé alma mater má promoce stále ještě podobu staroslavného obřadu se vším všudy (starobylá prostora, barokní hudba „naživo“, vznešené insignie, projev promotora i slib v latině, diplom nekopírovatelná latinsky vyvedená plachta v tubusu), v podání VŠE něco chybělo, nebo spíš neladilo:
samotná Nová aula je odporná (nepřehledný vykachlíkovaný prostor, ze stropu visí všelijaké reproduktory a reflektory, stropní konstrukce je „odvážně odhalena“, barvné „schéma“ vyblitá zeleň, šeď a hněď, dýhová žluť. A teď si představte, jak se z reproduktorů po úvodním gramofonovém odkašlání začne linout varhanní baroko a do místnosti se v dvoustupu přitrousí akademičtí funkcionáří v tradičních talárech (černá, modrá, červená). Přiznávám, že mi nad tím nesouladem pocukávaly koutky. Samotná promoce pak proběhla vcelku důstojně, (absolventi většinu času proseděli, což zmírnilo riziko omdlení, k němuž v Karolinu při 40minutovém stání dochází docela často) i když možná až s příliš mnoha přebrepty – což je na vznešený průběh jakékoli akce hotový jed – a možná trochu zbytečným dvojím zmíněním volné ruky trhu jako základního a nepřekonaného morálního principu v závěrečném projevu děkana (bašta liberalismu je to!!!).
Abych nebyl špatně pochopen – nechci, aby výše uvedené vyznělo jako zesměšnění. Snad se někdy o tohle téma ještě otřu, až se mi bude chtít napsat pár slov o tom, proč se mi tak líbil Jařabův Vaterland.

PS: Alespoň na rozdíl od UK nemá VŠE srandovního pedela, co během imatrikulací a promocí buď spí, nebo se dloube v nose…

Paroubek češtinář…

Vliv bývalého premiéra je neuvěřitelný – jeho nezaměnitelná dikce ovlivnila dokonce i pravidla pravopisu; jak jinak si vysvětlit následující text z článku na aktualne.cz:
„Jsme znechuceni, že místo diskuse o vývoji země, jsme zatahováni do nejrůznějších kauz s kriminálním podtextem, které jsou…“
;o)

Několik poznámek k Sedmikostelí (M. Urban)

– Čte se dobře (za vhodných podmínek jednohubka…), ale celkový dojem rozpačitý.
– Znám dobře popisovaná místa, takže topografii jsem si vychutnal a živě si představoval.
– Hlavní postava mi přišla trošičku nekonzistentní (ale nevyptávejte se dál, je to jen pocit).
– Aluze – neustále se mi asocioval Mistr a Markétka (čet jsem to ale DÁVNO, takže si nejsem jistý, proč vlastně) a Dan Brown (na pažbě mám zářez pouze za Angels and Daemons (v originále coby cvičení v angličtině; zbytek jeho tvorby je podle různých posbíraných střípků vlastně stejný – holt někdo umí prodat jednu knihu v několika obalech a ještě tomu říkat umění…)); s gotickým románem nemám zkušenosti.
– Závěr je podivný a těžko uvěřitelný.

Roztomilý blábol z Novinek.cz

Sice žádná aktualita (29/1 2005; znovuobjeveno při uklízení adresáře), ale uznejte – ani na Novinkách se neco takového nevidí každý den. (Je to systémem copy/paste, i kdyz screen-shot by byl býval vhodnější. To byste toho ovsem od BFU chteli trochu moc…)

„15:36 Jihovýchodní Asie bude mít několik center včasné výstrahy před ničivými vlnami tsunami. Rozhodli o tom účastníci mezinárodní konference, která se konala v thajském Pchúchetu.Thasjo chtělo vybuden jen jednu ve svém k¨hlavnáím městě, ale to odmítly ostatní země

Dva citáty

„… člověk (se) nemusí ani moc namáhat, aby dokázal udělat z nectnosti ctnost, z pomluvy nezvratnou skutečnost, z impotence abstinenci, z hulvátství ohleduplnost, z okrádání filantropii, z krádeže čestný obchod, z neúcty moudrost, z brutality vlastenectví, ze sadismu spravedlnost. Má na to každý, není k tomu zapotřebí žádné zvláštní nadání. Stačí nemít charakter.“
Joseph Heller, Hlava XXII, str. 360-361

„Jsem už tak zkažen nedůvěrou, že když se mi někdo vyznává z toho, co má nebo nemá rád, vůbec to neberu vážně, nebo přesněji řečeno, chápu to pouze jako svědectví o jeho autostylizaci.“
Milan Kundera, Žert, str. 183