Svou violu jsem pokud možno nenaladil

nostalgie hromadné přepravy
procházel jsem dnes kolem Vinohradského divadla… srocení jako kdyby vystavovali rakev s Jiřinou Jiráskovou… asi něco hráli… historie ji zařadí mezi velké oběti Krize.

jako ostatně nás všechny.

ze západu slunce se náhle stává konec dne.

v kavárně jsem mimoděk vyslechl srdečný rozhovor starého manželského páru s obsluhou a uvědomil si strašlivou imanentní podvodnost té situace.
všichni nakonec skočíme Paměti na špek a dožijeme v polstrované cele Zkušenosti.
nebo naopak.

být patetický.

patetický beat.

být formální.

Vždy připraven!

začít systematicky spát s otevřeným oknem, a každý den okno otevírat víc a víc, až bude dost otevřené, aby se jím dalo vyskočit.

poctivě si odpovědět na otázku: Jsem dost smutný na to, abych si uvařil kakao?, a jít si uvařit kakao.

… a tak si říkám: fajn, že se už nenajde černá skříňka toho letadla, co před časem spadlo do Atlantiku, protože přece netušit co/proč/kdy/jak nás zase trochu vrací mezi lidi.

dnes začínáme malým písmenem a končíme tečkou.

7 responses to “Svou violu jsem pokud možno nenaladil

  1. (Ech, pardon, zas ti blbí programátoři, směle vymaž.)Svou violu jsem rozladil co možno nejhloupěji!(Ještě by se na to dalo rýmovat třeba …bleji.)Ano, co je krize jiného než náhlá břišní příhoda nespecifikovaného charakteru ve světovém hospodářství?

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s