„Jak by řekl doktor Edvard Beneš – „

inženýru Klementovi Gottwaldu:
„Já bych prosím raději ne.“ Alespoň některé prameny, například ty v Šestajovicích, Chlumku nad Desnou a Dolní Volyňce, to tvrdí – v náznacích záhybů účetních knih, v zásobnících děrovaček a pod zvlhčovacími polštářky z růžové porézní gumy. Jiné prameny mlčí, ale když do nich hodíš papírovou růži, obroste oranžovou krustou na tři prsty tlustou a neobyčejně hustou. Ještě jiné prameny zase vůbec nevyvěrají, jenom si o nich nábožně šuškají kořínky jmelí; těm ale věří leda ochmety a některé bromélie. Oproti tomu fíkovníky strom nezřídka zcela udusí, a někde mezi jsou břečťany, popínaví idealisté, kteří často přeceňují nosnost pňů, k nimž se přimknou. Na mrtvý les pokrytý zoufalým břečťanem je pak velmi smutný pohled, asi jako na hroudy liteřiny v expozicích Národního technického muzea: rozžhaveně těkaly a hledaly objetí, které by jim vtisklo tvar, ale jenom nakrátko, než zase tavicí pec…, a nebo na věčnost, když teď vycpané pilinami vedle sázecího stroje, kterému dávno zalili hlavně… A rotaček, které už to neroztočí.
A tak tu stojí vedle sebe břečťan s liteřinou a pokuřují v mrazivém ránu; z verandy lze sejít jenom na dvůr a posledním pohledem pádu je modrá.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s