Šerý žnec

a jiné příběhy z podhoubí
Canettiho fenomenální román Zaslepení přímo počítá s tím, že si čtenář najde vlastní pořadí ztělesnění odpudivostí a přehlédne, že nejzaslepenější je čiré ratio, u Trierova Antichrista se přímo nabízí přecenění „role Ženy“; obě díla dosáhnou maximálního účinku, když si člověk tuhle past uvědomí… hned při projekci se mi ale vybavil Pálfiho Škyt. Všechny tři zmíněné doporučuji; a poznamenávám, že všechna díla obecně dosahují maximálního účinku, pokud si člověk uvědomí, že automaticky naskakující analogie jsou – taky pasti.
(Vnuknout nějakému matematikovi, že společný jmenovatel je kognitivní podvod. Oblíbit si „subverzivní“. Ale nejprve Láska k Zolovi.)

Kdyby jeden chtěl mluvit na efekt, nebo lépe uvažovat na efekt, najde třeba „a v lesích bylo tolik plodnic, že takhle nějak by mohl vypadat nástup Éry vyšších hub„.

Manžel sedí na sekačce a na cestu pažitem mu svítí světlušky. Krůpěje stříbrné rosy odskakují od břitů a zdobí mne zářivými krůpějemi jako o svatební noci. Uvažuji o dalším dítěti, ale doba je zlá, obyčejní lidé jako my si děti nemohou dovolit. A já jako tlumočnice a můj manžel jako řadový poslanec přece jsme obyčejní lidé, jako vy všichni, naši milí čtenáři.

Děti, jdou k vám kuřátka. Mají řetězy, zápalné lahve a vytlukou vám všecky mléčné zuby.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s