Nelze se ubránit obdivu k té osudové eleganci II

píše Alberto Vojtěch Frič.

V indických pralesích, píše Alberto Vojtěch Frič, potulují se stáda slonů, produkujíce i své velikosti a apetitu odpovídající objem exkrementů, vysoce výživné to hmoty, s níž dobrotivá Matka Příroda musela si poraditi po svém. Tam, kde zdaleka nestačí skrovné síly hovniválůch, pohříchu, píše Alberto Vojtěch Frič, omezených svými drobnými rozměry, musí nastoupiti život rostlinný. Žumpa obalivá (Septiculopumma faecencapsulans Frič) šíří se semeny, jejichž důmyslné bělostné nažky zachytávají se o stromy a keře, podobny vločkám sněhovým, v těchto končinách neznámým. Slonisko přijme je, leč nestráví – naopak, hojné šťávy jeho traktu poskytnou spolu s tělesným teplem to pravé prostředí, v němž rostlina uvnitř slona vyklíčí. Přichycena ke střevní stěně drobně ostnitými děložními lístky, jejichž další vývoj je omezen, soustředí se tato na usilovnou produkci oddenkatě ztučnělého, píše Alberto Vojtěch Frič, kořene, jehož jednotlivé články se peristaltickými pohyby slonních střev oddělují a spolu s trusem postupují slonem až k řitnímu otvoru, jejž, společně s týmž trusem, i opustí. Sama mateřská rostlina v slonních útrobách přežívá desetiletí a velmi zvolna v horní části bytní, zapřičiňujíc po letech zhoršující se průchodnost střev, jakkoli to samo není v zájmu jí samé. Spolu s infekcemi a sepsemi způsobenými perforací stěny střevní v místě letitého uchycení ostnitých děložních lístků, případně komplikacemi vyvolanými náhodným uvolněním celé rostliny a následným strastiplým jejím putováním, je to znepokojivě častá příčina umrtí dospělých slonů na subkontinentě indickém, uvádí se, píše Alberto Vojtěch Frič, že asi 7 % předčasných úmrtí dospělých slonů je připsati právě této příčině. Obraťme ovšem od smutné statistiky pozornost zpět k oddenku, který se stolicí opustil slona-hostitele. Oddenek, hově si v živinami kypící hromadě trusu, ruče vyklíčí, ovšem ani tentokrát nevěnuje se růstu vzhůru, téměř demonstrativně pohrdaje životodárným světlem, nýbrž dolů, do země podkládající hromadu výmětu. Vyžene mocný kořen, který pronikne hluboko do půdy a záhy se pod povrchem rozšíří v patizonovitou hlízu, která utvoří jakousi velikou prohnutou misku s vysokými okraji stále více se přehrnujícími, až tyto prorazí ven a utvoří kolem robustního slonince dutou nahoře otevřenou láčku o průměru v řádu decimetrů (největší zaznamenané exempláře se honosily úctyhodnými 80 cm  a hloubkou více než metrovou). Tato láčka se rychle naplní dešťovou vodou, jež spolu s rostlinnými šťávami trávícími slonní mrvu smíšenou s hlinou a různými organickými zbytky vbrzku utvoří lepkavou vazkou kaši, posléze protkánu i jemnými přilnavými kořínky. Jakmile je tato důmyslná smrdutá past hotova, rostlina čeká na neopatrné drobné savce, ptáky či plazy, kteří z přílišné zvědavosti nebo nešťastnou náhodou do láčky spadnou. Její vazký obsah jim přilne k tělu, tlapičky či pařátky uvíznou v předivu jemných kořínků; v krátké chvíli se zviřátka lákem zalknou, utonou a doslova se rozpustí, poskytnouce tak rostlině další porci tolik cenných živin. Spocívajíc mnoho života srstnatého, šupinatého i pernatého, jehož velikost omezuje toliko masivita láčky (dodejme, že děti domorodců stávají se obětmi této nevybíravé rostliny naštěstí jen zřídka, díky jejich obratnosti a vrozené zvídavosti, nyní tak málokdy vídané v zpohodlnělém značně Evropy středu), rostlina zvolna dospívá. Jakmile je připravena, vyžene z vnitřního okraje otvoru láčky hustou masu dužnatých poupat, která vlastním bujným kypěním dutinu zcela uzavře. Drobné kvítky barvy slonové kosti mají málokdy potíže s opylením – žumpou promořené stádo slonů zpravidla na své pouti zakládá doslova kolonie těchto květin, představující značné nebezpečí sebeopatrnějším živým tvorům. Po opylení dojde k tvorbě chuchvalce chmýřnatých semen vyhlížejícího z dálky ne nepodobně čepicei z hranostají kožišiny, píše Alberto Vojtěch Frič, jimž se zakrátko dostane závěrečného mateřského požehnání i rozžehnání: v poupaty a později květy a semeny důkladně utěsněné láčce sílí hnilobné procesy (jež rostlina sama v sebevražedném konání podpoří, neboť začne tráviti i samu sebe) provázené vývinem plynů. Tlak zvolna roste, až znanáhla překročí únosnou mez a rostlina explozivně rozmrští semena i zbytky obsahu láčky do okolí, a koloběh života a smrti, píše Alberto Vojtěch Frič, se opakuje.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s