peckovinka vzpomínek

(teprve když otevřeš krabici, vybavíš si jméno kočky na vybledlé fotografii)
… řadový dům s velkou hrušní a černými kachlíky kolem dveří, věčně tichá a chladná hala s trofejemi a kančími kožkami, mnoho květin; sváteční pokoj celý do žluta (alespoň teď už), s televizí, gaučem a mrkací pannou, která při prudším pohybu kníká; oplatky na misce a doutníky orobince ve váze! a měkce rezavý hlas, který se divně pojí se zcela nesouvisejícím, stejně konejšivým a rezavým, až pamět klame, čí je který… žertování, snad i psi? později rozhodně historka o těžké infekci oka chycené od jednoho z nich; dům s nekonečnou chodbou s okny na zahradu, tak daleko návštěvy nechodí, možná kdysi tam vzadu někde pozemek, kuchyň dosti mimo vzpomínky; půda s demižony a natrapnělé hovory o penězích, cesta průzračné kapaliny hadicí do lahví plněných až úplně k hrdlu; meruňky, nářečí; smrt a její vyprávění o jeho papučích šourajících se v noci pokojem; tvář stále plošší, návštěvy řidší, už jenom nepřímo – mák a česnek; sem tam pohled; možná už taky zemřela.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s