Vejdi, Poutníče, do kurníku mozku svého a vytáhni za sebou žebřík, krátkej a posranej.

Začalo to jako neumělý pokus o kritiku, a podívejte na ty konce.

Udělalo se mu desáté výročí, které tímto oficiálně rozmazává, aby se již s žádnými dalšími desátými výročími…, nebo jen tak tiše a mimo.
Blog založil v kulisách uvadajícího rozkvětu přeživšívající se platformy, a v náhlém záchvatu vykořenění přikořeněného přáními přejasných příslibů. Vkořenil se, a za to dík, aby někde vykošatěl, a za to jinde uschl. Zákon zachování proschlého roští, princip nevelké kapacity. Po deseti letech, v zrcadle špatně nastavených chiliastických, obrazoboreckých, změnorámcových procesů, možná zase vykoření, stáhne se do lokálních geografických minim, zdrcne se do prapůvodní nichtformy, která nakonec nichtpřežívá jen proto, aby časem umřela, až játra pokynou, nebo až trapnost, únava a otrávení přeroste meze nezbytné pro zachování aspoň jakýchs takýchs vegetativních funkcí, i kdyby se měly projevovat např. jen obsesivní četbou románových kronik. Tráví čas zcela neproduktivně, a výsledkem bude nic, kde nic je eufemismem pro hovno, sagte, dachte, a do nové pětiletky s úsměvem na levé holeni:
Kolem zase vypukla přehlídka mladé módy, letos už vlastně naposled – blíží se přeci rok 2017 a s ním konec jednoho malého světa.

Komentáře nejsou povoleny.