Selfreferentiama.

U vyhaslých pilířů.

Král duchů zestárl, na stará kolenena pořídil flašinet, a teď vzadu za vsí vyhrává.
Otec umřel, dítě ne a teď se ptá: Soll ich mit dir geh’n.
Koně pochopitelně uštvali.
Lidičky, rodiče, koně.
Více salámu.
O salámech Goethe i Schubert mlčejí, mlaskajíce.
Dnaví dna ví.

Mlha a lucerny: kapénky vířejí v šapitóch; mlčejí a kroužejí.

A jsou pohledy, ve kterých se odráží neskutečno, ne potenciální, ale hmatatelné, hranaté. Občas někdo zkusí do toho hodit vidle.
Vedle.
Svoboda je poznaná nemožnost.

Pálil mosty tak nějak v skrytu, a pak se divil, že na něj v jednom kuse (tu a tam) z druhého břehu vyčítavě volají, proč taky někdy nezajde na kus řeči.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s