To podivné světlo podzimu už se zase láme do oken

tušení stínů
===

Dvě pubertální školačky stojí před řeznictvím-uzenářstvím, a člověk jenom doufá, že Kostelecké uzeniny jsou v tom tentokráte nevinně.

Vrátná, která by bez mrknutí oka zapadla do Zaslepení místo Therese, zase svým, strašlivým způsobem, žvanivou fixací na neustálé opakování jména, za kterou je cítit chorobný vztah k jakýmkoli autoritám. Pravděpodobně vdaná, dětná. To si teprve člověk uvědomí životy těch druhých.

Již to vidí jasně: bifurkace, bod, ve kterém standardy jedněch již jenom rostou a standardy druhých již jenom klesají; by si o tom zabernhardoval, ale ve Vyhlazení. Rozpad je všechno, i zavařeniny, a obecně to dá příliš mnoho práce.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s