Ladislava Jäkla dutý profil

Hájek – mýcení. Típli ho, Waigla. (A dál již na zcela  jinou notečku, nebo aslespoň v některých ohledech.)

Na rozlehlém trávníku postává šestice můžu, dva z nich pevně drží vysokánské štafle, ostatní přihlížejí. Říkám si – ha, instruktáž bezpečnosti práce. Pak si říkám – ha, muži snímají cos mystického s nebe, co zavěšeno nad jejich hlavami, leč v dosahu štaflí. Po chvíli vidím stejnou skupinku, kdos jeden z nich na štaflích blancuje a fotí nedávno dokončenou nemovitost.

Mrazivá sněžná pláň, radioaktivní zima. Člověk kráčí pustinou a nalezne v sněhu osamocenou stopu. Počne rozjařeně křepčiti – zbytky civilisace jsou zachráněny, naděje není mrtva, ledový příkrov brzy povolí: stopa je sice jediná, zato obrovská. (synopse futuristické povídky Karla Čapka Uhlíková šlépěj)

Oslovit okoloprocházející stařenku, zatímco pozoruji z překvapivé blízkosti krásně vybarvenou žlunu, ana obírá se žluními záležitostmi: „Žluna.“ Později též demonstrovat čirůvku dvoubarvou, zejména její dvoubarvost. Možná bych měl být méně zřejmý.

2 responses to “Ladislava Jäkla dutý profil

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s