od podlahy, s nastrkanými hřebíky, znáte z Kubricka, otevřenou dlaní, a tajným vchodem…
—Conlon Nancarrow: Studie č. 5 pro pianolu
(polymetrika, polyrytmika a vůbec to nejlepší ze světa zdánlivě náhodných zvuků)
— John Cage: Suita pro dětský klavír
(skvělá miniatura uhrančivého zvuku; odkaz na jedno provedení je už v původním článku, ale nevadí…)
— György Ligeti: Dvojkoncert pro flétnu, hoboj a orchestr
(dvouvětý; začátek je velmi tichý a atmosfericky jemný, barvy z jiného světa)
I.
II.
— Lou Harrison: Reel (Homage to Henry Cowell)
(místo Cowellovy vlastní skladby něco od jeho žáka…)
— John Adams: Komorní symfonie
(třívětá, za poslech stojí samozřejmě všechny tři části, ovšem skvělé, vtipné a makabrózní finále račižte prosím nevynechat…)
Pro fajnšmekry: partitura v pražské Městské knihovně (na Mariánském náměstí)!
III. Roadrunner (sic!)
zcrzcr 
Hehe. Kolikrát Ti někdo řekl, že jsi šílený? :)Když to vezmu po řadě, tak: strašný, děsný, natahování nervů na skřipec (dvakrát), náhodné zvuky a makabrózní vtipné finále je taky hrůza.Že já Ti na to vždycky skočím :).
Mnohokrát, a jsem na to náležitě pyšný :-)Ale těší mě, že mi na to opakovaně ‚skáčeš‘ – časem totiž možná zjistíš, že se Ti po nějaké takovéhle ‚hrůze‘ začíná stýskat a že by sis ji poslechl znovu. A po delší době třeba ty ‚percepční ucpávky‘ povolí úplně… ;-)
Všetko som sa počúvať neodvážil, ale ten Cageov detský klavír sa mi celkom páči (až na jeden pársekundový úpenlivý kúsok okolo tretej minúty). Skúsim si to vypočuť postupne všetko, ale musím dať pozor na opatrné dávkovanie. :-)
Ten predošlý komentár je môj, len som sa zabudol podpísať.