Šotci. Ten, který nepřežil Vánoce.

Odlévání olova do rybí polívky.

===

„Guvernér povolává národní gazdu.“
(str. 24)
„… že se za ním zvedá vzadu v močále ta další vlna, druhý vodní val, plný domů a plošných mezků.“
(str. 118)
(W. Faulkner – Divoké palmy, překlad Jiří Valja, Odeon Praha 1978; sluší se poznamenat, že „vinná úponka“ je taky nanejvýš podezřelá)

„Možná, že mozky pozemšťanů jsou od přírody pomalé a zmatené. Možná, že jsme moroni vesmíru.“
(str. 98)
(a někde je tam chlupatý oheň místo ohonu, mluví se o veverce)
(C. D. Simak – Město, přeložil Václav Kajdoš, Odeon 1992)

(ano, v obou případech na pranýř zaslouží spíše odpovědní redaktoři a korektoři, nicméně rozveselilo značně)

===

Dodat může drobný a na dřeň osekaný mravoučný příběh: „Jeden velmi hloupý člověk si přál žít ve světě, kde by se neslavily Vánoce a Nový rok.“ (Mravní ponaučení spočívá v tom, že i velmi hloupí lidé mohou mít dobré nápady.) Neboť letošní vánoce vinou okolností znamenaly pohříchu frustrující odložení všeho podstatného, aniž by cokoli z toho na okamžik přestalo běžet na pozadí coby proces žeroucí energii, hojně dodávanou sladkostmi, tučnotou a alkoholem. Múza výtvarná mlčela zcela (to nám ten rok desátého výročí iniciační výstavy začal vskutku stylově), zbyla snad jenom četba, protože alergie na různé větší i menší menšíky rakovinně bující v rozhlasu i rozvidu již nabyla život ohrožujících kvalit. Jedna z mála procházek pak vedla ke zjištění, že na jistém oblíbeném místě došlo k projevům činnosti tzv. lesního hospodářství („‚Jen samé pařezy!“ – a lesního radu proklel“). A doba neschopná odložit slast vyvíjí přitrapnělou ohněstrůjnou aktivitu bez kouska disciplíny, že samotná půlnoc není dle intenzity produkce strontnato-barnatého smrdutého dýmu pořádně odlišitelná… ztopořené údy římských svic také podle toho záhy doejakulují a ochabnou – už kolem půl jedné je ticho jako v hrobě, zatímco rozhlasové stanice melou nějaký jazz, který se asi prý snad nejspíš podle všeho možná celkem hodí. A ten tragikomický činelový úder v hymně – neboť jej již nelze oddělit od představy činelisty, který doma cvičí – počítá, počítá, počítá, počítá, počítá -BÁC – procítěně, za vlast, za národ.
Abych to zkrátil – až jednou převezmu krvavým a žlučavým pučem moc, zakážu tady zpívat a nechám podříznout všechny děti jménem Miroslav, abych si zasloužil místo v budoucích verzích bible.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazeno. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 responses to “Šotci. Ten, který nepřežil Vánoce.

    • Já mám z něj pocity trochu smíšené – místy je to radost číst, místy na hranici parodie – a mám dojem, že překlad zrovna s tímhle způsobem užívání jazyka musí hodně zacvičit… ovšem v originále se mi do toho moc nechce…

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s