Dvě třídění a Limita

Soubor esejů Řekoameričana George Poulase.

===

Autor je u nás znám spíše životopisným románem Nevstoupíš dvakrát do téhož, s podtitulem Řeka, nyní vychází soubor tří jeho esejů zabývajících se tříděním (v autorově vlastní klasifikaci jsou to eseje č. 3.1, 18.5 a 18.7).

Esej první je raná a poměrně stručná práce, která vznikla ještě za doby autorových studií knihovnictví, kdy zároveň holdoval různým omamným látkám a dlouhé hodiny v rauši bloudíval hlubinami depozitářů. Práce klasifikuje jednotlivé halucinogeny na základě mezinárodního desetinného třídění (Otlet, la Fontaine, Dewey) podle (statisticky vyhodnocené) motivické náplně halucinací.

Esej druhý, podstatně rozsáhlejší a opatřený objemným poznámkovým aparátem a soupisem literatury, pojednává jednotlivá náboženství podle jejich vztahu k zachování tělesné integrity – od relativně drobných zásahů typu rituálního vymačkávání akné či obřízky až po rozsáhlé deperiferizační vermiformní kulty, popsané dr. A. Brodiem (in Souborné zprávy, ed. Jean Louis Bourghies) a Giaccomo R. Rémy-Martin v kapitole Sídlo červa svého „pouštního cestopisu“ Písečníci.*) Nejrozsáhlejší oddíl eseje je pak věnován otázce totální negace integrity explosivní disperzí.

V eseji posledním, nesoucím podtitul Limita, se Poulas zabývá pozoruhodnou skutečností, že z principiálních důvodů nejsme schopni posoudit a promyslet okolnosti a kontexty vlastní smrti poté, co k ní dojde – jakoby z její časově odvrácené strany. Toto poněkud triviální východisko autor důkladně rozebírá a třídí jednotlivá úmrtí podle toho, zda jsou si toho kontextu nějakým způsobem (přičemž dokazuje, že od počátku a imanentně mylně) vědoma, a to jednak z hlediska fyziologického typu daného úmrtí, jednak z hlediska motivačního. Do kontextu je zde uvedena klasická typologie sebevražd, dále sebeobětování při partyzánských či teroristických akcích, nebo i různé druhy tzv. statistických úmrtí (války, epidemie, hromadné otravy). Závěr je potom věnován zajímavé aplikací tohoto třídění, autor dekonstruuje různé hodnotící i nehodnotící výroky, vazby a spojení, která se v literatuře i v běžném životě v souvislosti se různými způsoby smrti objevují – ‚nechal po sobě ženu a děti‘, ‚padl za vlast‘, umíral smířený‘, ‚vzal svého soka s sebou‘, ‚nežil nadarmo‘ atd. (Tento esej autor vydal už posmrtně, vlastním nákladem.)

*) Autor kupodivu opomíjí pozoruhodný indiánský kult popsaný naším kaktusářem, cestovatelem a etnografem Alberto Vojtěchem Fričem, kde v rámci každé vesnice docházelo k rituálním amputacím prstů na nohou a rukou tak, aby ve vesnici žili pouze lidé s nestejným počtem resp. rozložením prstů.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem četl. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s