Ječná – Žitná

Na nun!

Prof. Josef Pfitzner seděl nad mapou Prahy, z rozhlasu líně kanulo osudové téma druhé věty Beethovenovy Sedmé… Je to past, pravil mu instinkt. Je to past. Ječná – Žitná. Pletou se odjakživa, každému. Tá ta ta ta-a tata ta-a-á ta-ta t-a-á… Ječná – Žitná. Sám ďábel snad našeptal ty názvy: Obiloviny. V jedné tramvaj, v druhé bordely, a která je která. V jedné zastřelili toho pošuka Rašína, v druhé se narodila ta jejich nesnesitelná Babička. Němcová, a přece česká. Zlo – plíživé, jako ostatně i Brod Německý, pozděj‘ Havlíčkův. Provokace, zrada. Ječná – Žitná. Žitná. Žito. Žit. Žit. Žid! Židná! Ječná – Židná, v tom to je, a Árijec to dobře cítí, třebas neurčitě zprvu. Ječná – Židná. Ječná – Židná. Ječná. Ječná. Věčná!!! Věčná – Židná! Spiknutí! Komplot! Tak je to tedy!! Věčná Židná, apoteóza rasové zvrhlosti v samém centru Nového města, koncentrát zla v rouše beránčím. Ulice bez místa, všeobecně platná, universální. Věčná Židná… tak to tedy ne, bude se přejmenovávat. Zítra na zastupitelstvu. Zítra se bude přejmenovávat všude, pomyslel si prof. Josef Pfitzner,
řekl jsem, napsala.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co mne napadlo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s