Umění telefonovat

citoslovecký salám; pastiška

Miroslav Kalousek s překvapením a nevolí zjišťuje, že sám před sebou příliš dobře utajil paralelní život telefonního zločince, a ten život ho teď dohnal…

Soudce zvedl telefonní sluchátko, ozval se hlas:
Saruman is dead.
Soudci s harry-dean-stantonovským pohledem, cigaretu visící z koutku úst, poklesne paže, sluchátko padne na úroveň krku – tu dráty proletí jedovatý hrot strašlivého citoslovce a penetruje mu krční žílu, vězí v ráně a rozpouští se jako otrávená střepina zamrzlé hladiny Soumračného jezera.
Tělo padne na zem a pomalu vychládá, dvacet josefčíků drží u mrtvého stráž a pějeje hlubokými hlasy prastarou píseň „Dřív, nežli vzejde světlo dne.“ Pak přísahají pomstu a soudce rituálně sežerou, aby do nich přešla jeho síla a moudrost.

Miloslav Kalousek s překvapením a nevolí zjišťuje, že sám před sebou utajil paralelní život telefonního zločince, a ten život ho teď dohnal – v podobě josefčíka, který ho pokousal ve Stromovce. A jiného v Riegrových sadech. Dalšího v Kinského zahradě. A na Parukářce. V Krčském lese. Ve Vrchlického sadech. V Milíčovském háji. Ve Františkánské zahradě. Ve Vojanových sadech. V Chotkových sadech. V Kunratickém lese. V Kaizlových sadech. Na Jezerce. V Heroldových sadech. V Gutovce. V Chuchelském háji. V Husových sadech. V Černínské zahradě. V parku Charlotty G. Masarykové. V parku Gen. Lázaro Cárdenase. Na Celostátní výstavě psů v paláci na Žofíně (tam všichni dohromady a navíc jedna patrolující border kolie s hraniční poruchou opsobnosti).
Kamkoli se vrtne, zní výmluvným štěkotem, nese se bouří, duní stoupačkami, rozléhá mezi řádky knih:

Nedojdeš klidu,
štěkotem z’šílíš,
zazní hlas lidu,
zlý citoslovče,
an slovem střílíš.

Miloslav Kalousek s překvapením a nevolí skutečně na jednom z dalších výletů do srdce temnoty odborářského protestu zešílí a vzhledem k utkvělé představě, že je Rašín, absolvuje zanedlouho i vlastní státní pohřeb; má na něm jeden ze svých nejlepších proslovů: předčítají ho nastoupené oddíly dlouhosrstých Sokolů, z nichž ještě letní déšť nestačil smýt sletové kroje.
Jeho placatku z mithrilu pak uložili v Domě pamětin ve Velké Kopanině, vedle Rašínovy protézy, Štefánikova Osvědčení o způsobilosti provádět výškový rozpraš agrotechnologických materiálů na nebojových létajících strojích a jednoho ze Tří, toho, který v Kraji zapomněla Miroslava Němcová, když se zmenšila a odešla na Západ.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co mne napadlo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s