Komentář na okraj nečekaně promyšleného tahu KSČM

Malým ten, kdo zná jen menševický cíl!
Musím říct, že po prvotním Cože?! se mi smělý tah KSČM jednoduše líbí – je to strategicky promyšlené rozhodnutí, které pro Stranu bude v budoucnu znamenat jistě mnoho, a má potenciál konečně rozvířit stojaté vody českého (a výhledově i středoevropského – rozvedu níže) komunismu, ovšem za předpokladu, že Strana ustojí počáteční furore, které jistě vypukne naplno v pondělí ráno, až se otevřou přepážky tiskových agentur.
Filipovo rozhořčené a bezprostřední (v obou významech slova) roztrhání legitimace lze v tomto kontextu hodnotit jako hysterické přiznání úplné porážky, a zároveň jasné znamení, že vést dlouhodobě Stranu prostě není schopen – na mne působil ostatně vždycky dojmem člověka, který by se spíš než k deklamaci plamenných projevů hodil k dabingu disneyovek nebo putovnímu předčítání Honzíkovy cesty v mateřinkách. Grospič se zatím nevyjádřil, a podle kuloárových informací nebere telefon – nelze než členské základně upřímně přát, aby to bylo tím, že po totální blamáži během volebního projevu vyvodil zodpovědnost nejosobnější.
(O Rudém štěňátku, jak se mu v jeho volebním okrsku údajně říká, snad není potřeba se rozepisovat – člověk, jehož politický i morální obzor končí u luxování zklamaných voličů pravice, nemá ve vedení Strany co dělat.)
Nový předseda tedy byl vybrán jistě na truc inepci ostatních kandidátů, ale jak už jsem napsal v úvodu, odvaha a brilance, kterou při tom stranický elektorát prokázal, mě prostě baví: umlčet věčné remcaly, kteří by rádi viděli exponenty Strany ve vězení tím, že si do čela zvolím vazebně stíhaného kandidáta, to chce jistou kuráž. Zároveň to ale otevírá mimořádně kreativní prostor pro volební kampaň (motáky, oslovení trestuhodně opomíjené skupiny voličů s nepochybně rostoucím hlasovacím potenciálem) i možnost rafinovaně vrátit současnému establišmentu ťafku vytvořením nové fronty, která by své exponenty také rekrutovala v kriminálech; navíc příležitost k důstojnému znovupozvednutí upadajícího odkazu Fučíkova… všechno svědčí o důsledné, hluboké a sympaticky mimosystémové analýze někde v hloubi ÚV (takže snad bude možné opustit bolestně pravdivé ‚nezemřeloť, ale spí‘).
No a konečně i potenciál nového předsedy – a v tom se zásadně liší od ostatních kandidátů, kteří navzdory hlásané pokrokovosti vězí až po krk v ahistorických buržoazně-katolických konceptech – založit najednou hned několik silných dědičných linií, a ty potom promyšlenými svazky spojit s následníky Stran okolních zemí, je nepřehlédnutelným důkazem, že za touto volbou stojí strategické myšlení par excellence, které si z historie bere to nejlepší.
Je to jistě běh na dlouhou trať, plný překážek, skrytých nebezpečí, odrodilců, nepřátel vnitřních i vnějších. Ale našlápnuto je – našlápnuto je!

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazeno. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s