Mezi klávesami klavíru nejsou lvi (I)

jiná ladění, jiné světy
(Kus odpoledne jsem věnoval dalšímu marnému pokusu napsat rozumně dlouhý, konzistentní a informativní článek o jiných hudebních laděních, a zase jsem se do toho beznadějně zasekal, čili je na čase pokusit se být opravdu stručný):

Velká část evropské hudby zhruba od 19. století se odehrává v tzv. dvanáctitónovém rovnoměrně temperovaném ladění (12edo – dvanáct kroků v oktávě, všechny stejně velké), považovaném dnes za jakýsi standard a optimum. Pokud se na toto ladění podíváme s dostatečným odstupem, zahlédneme spíš historicko-prakticky podmíněnou nutnost, která se nám zpětnovazebně zaryla pod kůži – velká část evropské hudby vznikla mimo něj (v laděních tzv. přirozených, nebo později nerovnoměrně temperovaných), a když se vydáme do světa, najdeme vesměs ladění úplně jiná, tu s větším (např. arabská a indická hudba), tu s menším (např. indonéská hudba) počtem kroků v oktávě… no a pohled teoretický nás potom naprosto zahltí nepřeberným množstvím možností a dost složitou teorií. 12edo má v hudbě svoje místo, ale na univerzalitu nebo optimálnost pro hudbu jako celek si žádné nároky činit nemůže (už jenom proto, že hlavní motivace zavedení 12edo – totiž možnost volné modulace mezi všemi tóninami – je sama o sobě ne-univerzální podmínkou… další důvody, například konstrukční (nerad bych viděl klavír v ladnění se 72 kroky v oktávě) – také už neobstojí, počítačům je to poněkud jedno).

Skladby odkazované níže jsou všechny v různých variantách čistého ladění. Použité/použitelné intervaly jsou odlišné od těch, na které jsme zvyklí (kromě oktávy), ale z fyzikálního hlediska jsou čisté (i intervaly, které u 12edo považujeme za konsonantní, jsou mírně rozladěné! ne tak v čistém ladění!) – vztahy jejich frekvencí lze vyjádřit jako poměry přirozených čísel. To, které z nich budeme považovat za disonantní, je dáno čistě subjektivně a do značné míry je to pouze věc zvyku – jako by snad ve 12edo nebyly zcela běžně používány disonance (vzměte si takový septakord, kterého je všude plno). Paralela s gurmánstvím sedí výborně, zpočátku příliš silný vjem se rychle stane zdrojem smyslové rozkoše… a kdo chce slyšet OPRAVDOVOU čistou velkou tercii, nechať neusedá ke klavíru naladěnému v 12edo!
Pojem „falešný“ tady nemá místo – asi jako kdybyste Němci vynadali, že jeho němčina není správně česky.

Kyle Gann – Charing Cross (užívá akordy postavené mj. na 7., 9., 11. a 13. alikvotním tónu, blíže viz popisek videa)

Harry Partch – Exordium (provedené navíc na nástroje vlastní konstrukce)

Ben Johnston – Blues ze Suity pro mikrotonální klavír

LaMonte Young – The Well-tuned Piano (opus magnum čistého ladění, pětihodinová skladba; má výrazně přivykací účinek… hráno na akustickém klavíru, který ale nezní tak úplně jako klavír, protože struny naladěné do přesných poměrů odpovídajících čistému ladění prostě jako celek rezonují jinak… detaily ladění zde)

Velmi dobře zpracovaný výklad o čistém ladění jako takovém, jakož i o laděních historických a jejich vývoji, najde laskavý čtenář na stránkách výše zmíněného skladatele Kyle Ganna, včetně zvukových ukázek!

Časem snad přibudou nějaká pokračování – ladění i zvukových ukázek je dost a dost…

Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem slyšel. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s