Sherlock Holmes

a záhada violového klíče
Stane se, že je člověk nucen obcovat se zápisem smyčců, kde se na něj směje z houslí klíč houslový, z viol klíč violový, z violoncell klíč tenorový a z kontrabasů klíč basový… první a poslední jmenované nejsou zase takový problém – houslový G-klíč ladně obkružuje druhou (zdola) linku notové osnovy a značí, že právě na ní se náchází tón g (přesněji g‘), basový F-klíč zase mezi dvěma tečkami skrývá tón f (přesněji tón f) na druhé lince shora… konec konců my zobcoví flétnisti známe klíč houslový jako své boty a do klíče basového jsme nuceni zlou ironií osudu, protože se v něm (naprosto nelogicky) píše basová zobcová flétna (resp. v tzv. oktávovém basovém klíči, který má nahoře maličkou osmičku značící, že je to celé posunuté o oktávu výše, tedy reálně velmi hezky v dosahu klíče houslového… děs)… ale co s tím nešťastně krásným C-klíčem, který ještě navíc rád putuje po osnově a tu ukazuje svou dekorativní šipkou na prostřední linku notové osnovy, tu na druhou shora, že c (přesněji c‘) je právě tu/tam? První violový (neboli altový, domovský klíč viol a altových pozounů), druhý tenorový (když to fagot, tenorový pozoun nebo violoncello táhne do vysokých poloh)… chvíli si s ním/nimi lámete hlavu a počítáte tóny na prstech, pak si všimnete, že jeden je jakoby o tón výš než houslový a druhý zase jakoby o tón níž, ale pak se vám to zase splete… ale najednou, najednou vám to dojde, dostaví se ten samý pocit, jako když na toulkách velkoměstem náhodou zajdete tou nenápadnou uličkou o kousek dál než obvykle a ocitnete se na jiném – dobře známém! – místě, ovšem dobře známém z druhé strany!– město se najednou propojí a zmenší… a úplně stejně se vám propojí a zmenší dosud přísně oddělené oblasti vyseknuté pětilinkovými osnovami s jednotlivými klíči… totiž:

klice.jpg

vlevo jsou ve „svých“ osnovách klíče houslový, basový a violový, vpravo pak houslový, basový a tenorový, a nota c‘ na čárkovaném prodloužení „své“ linky…
Je krásně vidět, že osnova, ve které je vepsaný violový klíč, je vlastně vymezená tou linkou s tónem g‘ z houslového klíče a tou linkou s tónem f z basového; c‘ trůní krásně uprostřed…
U tenorového je symetrie maličko porušená, ale vzhledem k tomu, že C-klíč přesně padne do osnovy, je tady g‘ a f vymezené horním a spodním okrajem samotného klíče, resp. nahoře v notách vždy doplňovanou (první) pomocnou linkou…

Jak prosté, milý Watsone!

Příspěvek byl publikován v rubrice Co mne napadlo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s