Črta z hajzlu

splachovací nika
… stín vrhaný pisoárem ve sklepních záchodcích Zámecké restaurace určuje čas – je to vždycky půlnoc jako když střelí, stín se nehýbe a rtuťové páry úsporně svítí na cestu přerušovaným proudům moči, hluboká odchrchlání drnčí tabulkami světlíkového okna ještě dlouho po zakvílení pantů a tlumeném zadunění dveří. Mísa stojí odděleně, staticky, oddevzdaně, stoicky, odduševněle, za umakartovými dvířky prohnutými staletým náporem pasátů. Světle zelené kachlíky na podlaze, špinavě modrobílý umakart, jarní louka a nebe s beránky. Kefa hlídá, podobna mouřenínovi v potrhané uniformě Švýcarské gardy – vynálezce barevného toaletního papíru jistě sere do zlaté toalety, podobně jako objevitel kostek cukru ve tvaru karetních barev, nebo majitel patentu na OVO – příliš vzdálené světy, který spojuje snad snad jenom ostrý zvuk spláchnutí a občasná žblunknutí doprovázená tichým zaklením.

A když zhasnou světla, prostor se naplní tlumeným štěbetáním vonítkových kuliček z pisoárů, poletujících od mušle k mušli a tiše si vyznávajících lásku v nekonečném reji života a smrdí.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 responses to “Črta z hajzlu

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s