Rozsudek

(veřejné čtení)
Na stole skupinka zákusků, jen tak, bez tácku, bez talířku, na umakartovém stole, ve formaci netající vyhraněný výtvarný názor. Špička. Třený banánek. Pomyslel na budovu Mánesa, vertikála, horizontála, čerň, běl. Proud vaječného koňaku protékající pod budovou, protilikérová opatření na náplavce… A griliášový řez: vzpomínka na dětství v továrně na griliáš, a pak znárodnění, vyhnání, odsun… řetěz vzpomínek, jehož články do sebe zapadají s přesností do sebe zapadajících článků: mít chuť na sladké a vzpomenout si na odsun, vybavit si muka znárodnění a vzpomenout si na griliáš. Špička, třený banánek, griliášový řez – a v nich zakódované konstanty vesmíru, stejně jako ve stáncích s párky a v pyramidách. Zlatý řez, samozřejmě, dodal bych, kdyby nevešel. Čekal jsem na něj dobře hodinu, smysly mi dokonale otupěly, z neznámé příčiny nepřivykl jenom čich – nevnímal jsem už ani barvy v místnosti ani klapot psacích strojů nesoucí se stoupačkami a topením. Nepozdravil, pouze na mne pohlédl; přikročil ke stolu, zpola se posadil a hned zase s tragickým výrazem vzpřímil, sáhl do kapsy kalhot a vytáhl linecké kolečko, zlomené, s mohutnou, integritu ohrožující prasklinou táhnoucí se celým horním diskem, přerušenou zdánlivě netečným lemovským oceánem marmelády v kruhovém výřezu uprostřed. Položil kolečko k ostatním zákuskům aversem nahoru, takže nebylo jasné, jestli prasklina zasáhla i spodní disk – to by bylo vážné. Otřel si ruce do kapesníku a posadil se. Opět na mne pohlédl, já však nepřítomně hleděl na kolečko: Přidružená výroba marmelád v továrně na griliáš, znárodnění, vyhnání, odsun. Ticho. Pak:
„Chtěl jsem s vámi mluvit o mlžích.“
„Ano, to jsem předpokládal.“
„A případně i o umakartu – “
„Také restituce?“
„Ne, to jenom ti mlži.“
„Dobrá, o umakartu později a neoficiálně, pokud na to dojde, ale jak se doufám ukáže, umakart má ve vaší věci roli spíše podružnou.“
„Na rozdíl od mlžů.“
„Ano, na rozdíl od mlžů… zabývejme se tedy především jimi. Vy tvrdíte, že kromě továrny na griliáš – “ (pohlédl směrem ke skupince zákusků) “ – vám byla znárodněna i pěstírna sladkovodních mlžů.“
„Ano, je to tak.“
„Ještě jednou se ujistím – žádná továrna na umakart?“
„Ne, jenom ti mlži. A griliáš.“
„Dobrá, jen mlži: Zabýval jsem se celou záležitostí několik týdnů a propátral všechny relevantní spisy, ale zklamu vás, o mlžích ani zmínka, katastrální mapy mlčí, znárodňovací dekrety také. A bohužel je tu ještě komplikace – při pátrání v archivu jsem nalezl též váš rozsudek smrti a hodlám jej nyní vykonat. Máte nějaké poslední přání?“
Ne že bych to nečekal, bratrancova lobotmie při pokusu o přihlášení staré studny, strýcovy opakované klystýry při jednáních na ÚNMZ…
„Griliášový řez, pokud tedy mohu prosit.“
„Samozřejmě; mohu vám zaručit, že zemřete se soustem griliášového řezu v ústech. Kdybych měl slávku, nabídl bych vám ji též, ale – “
„Děkuji, to je od vás milé, ale ke griliáši jsem měl vždycky o trochu blíž, mlže měla převzít po otcově smrti sestra; ale na tom teď už asi nezáleží.“ Sáhl jsem po zákusku a nenápadně přitom nadzvedl linecké kolečko – bylo prasklé i zespodu. Rukávem jsem zavadil o špičku, převrhla se a pukla, náplň rozvážně vykanula na umakart. Tak proto, dýha nebo lak – bídno pomyslet –
Třesk výstřelu, obludné crescendo klapotu psacích strojů náhle přerušené burácivým spláchnutím o patro výš, a sykot odvzdušňovacího ventilu z převeliké dálky –

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazeno. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s