Tak nám zabili Ligetiho, paní Millerová

aneb když nejde BERG k Ligetimu, musí nutně Ligeti k BERGu?
Orchestr BERG se zhostil nelehkého úkolu provést skladbu-performanci Györgye Ligetiho Poème symphonique pro 100 metronomů; bohužel asi jediné, v čem uspěl, bylo obstarání provozovacího aparátu.
Autor dává k performanci dosti pečlivé pokyny a vyžaduje jejich dodržení – BERG ovšem většinu těchto pokynů ignoroval a podle mého tím provedení zcela zazdil:

velmi stručně – skladatel požaduje, aby skladbu provedl dirigent a deset ‚manipulátorů‘ (na každého připadá skupinka deseti metronomů), kteří mají na dirigentův povel před publikem všechny metronomy obřadně natáhnout a poté nastavit rychlosti, a to tak, aby buď všech 100 metronomů, nebo první z každé desítky byly natažené zcela (v rámci dvou variant, v prvé se metronomy liší jen nastavenou rychlostí, ve druhé rychlostí i stupněm natažení), odchylky od tohoto návodu skladatel výrazně nevítá.
Po této přípravné ceremoniální performanci má následovat dvou- až šestiminutové ticho dle rozhodnutí dirigenta, na jeho pokyn manipulátoři metronomy co nejrychleji uvedou do chodu; dirigent a manipulátoři poté tiše opustí scénu.

BERG provedl tohle: metronomy byly nachystány v malých skupinkách přímo na podlaze jeviště (Ligeti doporučuje postavit je na nějaké rezonátory, stůl by asi stačil, kvůli zesílení zvuku… důvod tohoto uspořádání byl ten, že po skončení skladby hráči překryli skupinky metronomů bedýnkami, na kterých pak seděli), na jevišti nikdo nebyl a metronomy byly uvedeny do chodu (zdvihem jakéhosi jevištního bazmeku) bez jakékoli přípravné aktivity a bez ohlášení. Místo do soustředěného ticha se tak poměrně subtilní klapot metrnonomů ozval do hlučení plného sálu, kterému trvalo dobře přes půl minuty, než si návštěvníci sdělili, že ‚už to jako začlo‘ a že ‚to jsou ty metronomy‘. Nedíval jsem se sice na hodinky, ale metronomy byly pravděpodobně natažené jen velmi lehce, protože zvuk rychle vyhasínal a na komplikované rytmické patterny a postupné synchronizace-desynchronizace skupinek metronomů jednoduše nestihlo dojít.
Je mi upřímně lhostejné, jaké důvody vedly k takové deformaci Ligetiho skladby, a mám podezření, že to asi nebyly ani tak důvody technické, jako tzv. koncepční – BERG svévolně vypustil úvodní přípravnou performanci, ale už mu nebylo zatěžko na konci pět minut nechat hráče ve škraboškách opatrně překrývat skupinky metronomů bedýnkami na sezení…
Přirovnal bych to asi k tomu, kdyby provedli 4’33“ tak, že by nechali obecenstvo zhruba tři minuty čekat na příchod dirigenta.

Ke zbytku koncertu jenom stručně – druhá Ligetiho skladba Ramifications byla doprovázena videoinstalací (obrazovky vzadu za orchestrem), celkem proč ne, pokud dramaturg soudí, že posluchači zvládnou zároveň sledovat velmi náročnou hudbu a ještě pozorovat dění na obrazovkách, aniž by se dostavil obvyklý efekt ‚vypustím hudbu, protože se mám na co dívat‘. Celkem mi ale uniká, proč se ke konci objevila na jedné obrazovce srna ve foyer…opět – nic proti srnám ve foyer, vlastně tam celkem patří a Nová scéna vyložená kubánským hadcem svou tajnosnubnou zelení srny jistě láká… ale že to způsobilo persistentní chechot v sále do ztišeného konce skladby, to je napřesdržku…

Následoval nástup tanečníků, jakési tanečně-mluvené intermezzo na hranici banální trapnosti a zbylé dvě skladby již s choreografií, kterou hodnotit nebudu.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem slyšel. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 responses to “Tak nám zabili Ligetiho, paní Millerová

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s