Monolog

Než Havel zjistí, že je absurdní drama mrtvý
Základní problém české politiky je nedostatek sebevražd, odtušil; a taky atentátů, a taky trestů smrti, dodal; představil jsem si dnes titulek: ‚Kočí se oběsila na oprati svého poníka‘, a zítra: ‚Kalousek obětí atentátu, má česko Rašína 21. století?‘, a pozítří: ‚Klaus perem z Chile podepsal 27 rozsudků smrti, bude jich více‘, a celkem mě to pobavilo, přiznal se; takové pouštění žilou veřejnému životu, odpadlo by, co je neschopné, ubylo by zpackaných amatérských konspirací a přibylo těch, na které se nikdy nepřijde, a ti u moci by měli motivaci moc opravdu uchopit, vysvětlil; samozřejmě je to cesta k totalitě, ale v té prý, jak neustále slýchá, už přece dvacet let žijeme, tak kde jako má být ten rozdíl, zvýšil hlas; a nebo – konečně opravdová demokracie v tom smyslu, že lid nejen volí, ale i přebírá odpovědnost za svou volbou – třeba Moravskoslezský kraj by mohl, nebo alespoň jeho větší část, spáchat sebevraždu, a hlavní město Praha by mohlo zosnovat atentát na Středočeský kraj, zasnil se; pěkně muž proti muži, žena proti ženě, muž proti ženě, žena proti muži, dítě proti dítěti, kojenec proti kojenci, plod proti plodu, dokonce zygóta proti zygótě! a tak dále, kombinoval; jak jsme říkávali blahé paměti na oddělení moluskologie, ještě než jsem přešel do Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a začal si kupovat zákusky na různých místech – mlž proti mlži, slávka vítězi! rozchechtal se; samozřejmě je to cesta k občanské válce, ale v té prý, jak se kolem sebe dívá, už přece dvacet let žijeme, tak kde jako má být ten rozdíl, zvýšil opět hlas; ta moudrost předků – teda ne našich, naši předci jsou vesměs ucha – myslím moudrost předků nemít potomky, upřesnil; taky nám tu málo padají vládní speciály, třeba s delegací ke hrobu Milana Rastislava Štefánika! napadlo ho najednou – představte si tu slast, když národu zahyne celá elita a národ má náhle ultimativní svobodu vybrat si elitu novou! celý tvůrčí potenciál občana se s hlasitým sykotem rozšíří z prostoru omezeného anketou TýTý do duchovních výšin, na university, do knihoven, do generálního štábu, deklamoval, do úřadů zajišťujících energetickou politiku… vezměte si třeba i jen český film, rozohňoval se – pád letadla na budovu Národního divadla během Českého lva by nás osvobodil od Pavla Lišky a Jana Svěráka, požár Stavovského během předávání cen Františka Filipovského by znamenal konec Vladimíra Brabce! S takovou ztrátou elity už se dá pracovat, s takovou ztrátou elit se přece nedá prohrát! řval už nepříčetně a začal se obávat infarktu, který se nakonec dostavil.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazeno. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 responses to “Monolog

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s