Aktovka

(bez perexu)
„A chcete ty zákusky zabalit do výpovědi pana primáře, nebo radši do tady toho pěkného kousku Slovanské epopeje?“
Zamyslel jsem se – taková rozhodnutí člověk nedělá každý den.
„To mi dejte chvilku na rozmyšlenou, to není jen tak – “ povídám “ – to je hotová Sofiina volba, jestli víte, jak to myslím.“
Zelinářka vilně zamrká: „Japak bych nevěděla – divadlo nebo film, divadlo nebo film… ale povim vám – já vypadat jak Lorenová, jdu spíš do porna, v tom ‚sou prachy.“
„A ještě si člověk užije,“ přitakal jsem
„Co, vyste dělal i porno, pane docente?“
Zasmál jsem se – „Kdepak, vždyť já bych nesouložil ani sám se sebou.“
Tentokráte se zamyslela ona, přistihnu ji, jak nožem roztírá burákové máslo po vnitřním povrchu Möbiovy smyčky, kterou maně zhotovila ze záložky pokladní knihy. (Škodolibě předjímám zmatek na její odulé tváři, kterým toto počínání nemůže než skončit, když tu náhle:
„Víte, já o tom dost přemýšlela.“
„O čem?“ ptám se nejistě – člověk u proletariátu nikdy neví –
„No o té Lisabonské smlouvě.“
„Aha. A dospěla jste k něčemu?“
„Jako k nějakému názoru?“
„No.“
„Ne.“
Z jejího vyhýbavého pohledu je zřejmé, že mi lže – nikoli přímo do očí, to vyhýbavým pohledem nelze, proto je ostatně vyhýbavý (‚e-ty-mo-lo-gi-e!‘ pomyslím si) – jak typické.
Přistihnu se, že hnětu prsty třený banánek, který jsem si při cestě z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových koupil za 16 korun. Již ani ty třené banánky nejsou, co bývaly. Proč si vlastně kupuji na různých místech různé zákusky, a to téhož dne? Pravidelně již skoro patnáct let – třený banánek při cestě z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a zbytek tady u zelinářky?
Její pohled je stále vyhýbavý a lež líně visí ve vzduchu.
Otřu si prsty zapatlané od třeného banánku do klopy saka – ať každý vidí.
Zelinářka odvrátí pohled úplně a náhle odejde do skladu.
Zazvoní zvonek nade dveřmi, vchází primář.
Mlčím.
Zelinářka je stále ve skladu.
Primář zkušeným pohybem stáhne výpověď s pultu, popadne ananasový řez, čistě ho do ní zabalí – tři čtyři elegantní stehy, hotové sviť měsíčku, sviť – a schová úhledný balíček pod sako. Krátce se zarazí při pohledu na pěkný kousek Slovanské epopeje a nejistě se po mně ohlédne: „Myslíte si o mně, že jsem špatný člověk?“
Nečeká na odpověď a odchází.
Zelinářka se vrací ze skladu, s tlustou vrstvou čerstvého brukvového pyré na obličeji.
„Měla jsem nehodu při líčení.“
Mlčím, jsem svého druhu dojatý.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazeno. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 responses to “Aktovka

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s