Z mé dílny XXXIV

vyhrává soutěžící, který nezalomí závitník
Nejprve pájecí cvičení – dutý závěs:

z MS plechu (tuším 0.4 mm) jsem uřízl čtyři pásky 6×50 mm, zabrousil, dva zvlnil a na koncích spájel k sobě (vznikla malá protáhlá skoroformička na těsto…); jeden bok jsem opatrně (plech při pájení změkl, takže příliš vehementním broušením by se zdeformoval) zabrousil do roviny, položil na třetí (rovný) pásek a připájel. Následovalo zabroušení druhého boku a připájení na zbylý pásek, současně jsem připájel i očko z kousku trubičky. Zbývalo odřezat přesahující kousky rovných pásků, zapilovat do roviny a dokončit hrubým šmirglem.
Celá etuda zabrala asi čtyři hodiny, dost jsem se zdržel opravou připájení posledního pásku a potom napravováním následků nedomyšleného designu – kousek trubičky se coby očko k připájení přímo nabízí, ale není to žádná výhra – samotný spoj je schovaný jakoby pod trubičkou a nejde se k němu dostat; navíc tady se mi moc nepovedl. Lepší by bylo připájen kousek plechu ve tvaru U. Jinak jsem s výsledkem spokojen, pájení těla se podařilo dobře až na malý kaz na spodní straně, který ale zaniká ve zvolené povrchové úpravě (šmirgl 400). Navíc jsem používal tvrdší pájku než obvykle (vyšší teplota tání).

pájecí etuda - dutá (mosaz; 48x5x6 mm; 2010

Prsten

je bratříček vánočního kousku – nakonec jsem snad taky našel důstojnou cestu, jak do foroty připravené ořechové tělo využít. Tentokráte padla volba nikoli na expanzi kovu nad formu, nýbrž na impanzi do ní… v těle jsem vypiloval půlkulaté drážky a do nich vsadil (epoxid) s patřičným poloměrem ohnuté kousky plechu (každý z nich má na konvexní straně ještě připájený krátký trn pro pevnější spoj). Po zaschnutí lepidla jsem odřezal přesahující plech a zabrousil. Dřevo je napuštěné lněným olejem, díky kterému nejsou vidět místa s rozpitým lepidlem (v místech kolmo k vláknům).

prsten (ořech, mosaz; 32x23x12; 2010)

Další prsten

pochází z období, kdy jsem začínal s tvrdým pájením a zároveň měl ještě dost elánu pro práci s masivním kovem, odhadem r. 2006; jak správně hádáte, prsten je vyřezaný a vypilovaný z 5mm mosazné destičky. Do otvoru ve vrchní straně je pak vpájená krátká mosazná trubička s malou ložiskovou kuličkou.

prsten (mosaz, obecný kov; 25x22x5 mm; cca 2006)

no a na závěr jsem si zvedl sebevědomí… totiž od ruky vyvrtat v čele hranolku 2×2 mm 1mm díru (víceméně uprostřed a kolmo) a do ní vyříznout závit M1,2, aniž bych zlomil ten závitníček, to je na menší oslavu, zejména když se to podaří opakovaně… (šroubky jsem ovšem nevyráběl)

závity M1,2 v MS profilech (2010)

Příspěvek byl publikován v rubrice Z mé dílny. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 responses to “Z mé dílny XXXIV

  1. lojzo, copak o to, kámen jako barevný akcent obecně proč ne, ale sem by mi nepasoval, protože by narušil jednolitost ploch. Navíc se bojím, že by si s vodově modrou barvou akvamarínu nehezky pohrály odlesky mosazi. Ale když o tom přemýšlím, dovedl bych si představit třeba malou ježatou drúzku křišťálu na mosazné stopce vycházející z levé zadní části horní plochy (první obrázek zprava) nebo něco podobného… možností je nespočet :-)

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s