Evangelium podle Passera

přibrat tři kila a pět let
Tak například jsem za celých čtrnáct dní nepřečetl jedinou knihu. Zato jsem poctivě zhlédl mimořádné množství neskutečně sračkovitých filmů – namátkou Taková normální královská rodinka (orgie francouzského malohumoru), Pevnost (proč je tam ten anatomický model? a vůbec – cože?), Zardoz (moc blbé i na kult; dvě hodiny tribálního Conneryho nutí člověka blahořečit posun kánonu mužské krásy), Venkovský učitel (Sláma je polopatický eurokýčař, zcela normální zápletku umrtvil postavami, které nakonec vždycky prostě čumí do prázdna, a kamera čumí na ně; banální analogie, které jsou projistotu rozvedeny a vysvětleny v meta-pedagogických scénách, jo a místy překvapivě (nevím přesně proč) otravná kamera)… no a Silvestr… jémine… všednost na ČT2 (co je speciálního na tom, když někde někdo hraje?), Zázraky přírody, kde se ani lascivní notečka nedařila a Kořen s osvětou hrubě nezapadal, (a odkud vyhrabali to slovenské moderátorské cosi?)… Přednosta stanice – ne, přátelé, už ne.
A po půlnoci (během chvíle přišla od jihu mlha a všechno najednou znělo, jako když se spoustě lidí stýská po válce) návraty mistrů zábavy, von ten Menšík to uměl, ne jako teď, žejo pani… když jsem viděl celý ten nastoupený panteon filmově-divadelního kumštu ze sedmasedmdesátýho – v hledišti kompletní Okres na severu a možná i kouzelník -, říkal jsem si, jestli při natáčení spontánně nepropukaly gruppenorgie herecké pohlavní vzájemnosti.
Za něco stál jen Control a jakési televizní softporno.

Martina Mašková jako průvodní jev hudebního meta-humoru – přízračně falešné amaterské provedení České mše vánoční v Rožmitále pod Třemšínem (k mé velké radosti tento pořad opakují už třetí vánoce, závěrečný úryvek je neuvěřitelný, tetelím se při něm mikrointervalickým blahem), a teď nově rozhovor o prvorepublikových nahrávkách lidové hudby – a na konci tři ukázky absurdně primitivních ukolébavek (představte si „Hajej, dadej“, ale s polovinou výšek a v jednodušším rytmu)… národ po generace uspávaný takovými trapnostmi nám k Ligetimu asi jen tak nedoroste, žel.

26. prosince jsem si z lesa přinesl trochu čerstvé hlívy, byla vánoční houbová polívka.

A docela dost jsem kutil, časem blognu.

PS.: Prohlásil se za housenku a sežral rodný list.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem zažil. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 responses to “Evangelium podle Passera

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s