Sněhem, žehem

cynik v krematoriu
několik menších panelových domů s teplárním komínem (nadohled z cesty ke kremačnímu komplexu (ono, les, loučka)) jako panorama nanečisto… hrozná budova v normalizačním stylu, úzké hnědé kachlíky, nevkusná kombinace žuly, dřeva, keramiky, svítidel… oschlá agáve (tři), orezlé prvky z černě natřeného kovu, katakombální toalety obložené miniaturními čtvercovými kachlíčky vyblitě neurčité barvy. Květiny, zima, příbuzní.
Čtu si v seznamu nabízených smutečních skladeb a nalézám např.: [sic]

Gavatta G moll
Preludie a fuga…
Pie Jezu – Reguiem – Furé

Na skle průčelí čekárny jsou černé siluety dravců… čekal bych supy.
Smuteční řečnice má otravnou dikci.
Hrají Bílou orchidej
Hrají Ave Maria, Asiurbanová nebo Možnápecková nebo Snadkožená + Gott v absurdně tklivém rejstříku, v jednom místě vše zamíří k ohromujícímu Mááájáááá – klamně.
Rakev se mohutně otřese – a pak zvolna zajede do katafalku… nehladký chod stroje, nebo poslední pokus upoutat pozornost k fatálnímu omylu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem zažil. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 responses to “Sněhem, žehem

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s