Misijní činnost

přehlídka úspěchů na poli způsobování účasti osob na akcích odsouzených jinak k jimi nenavštívení
K jubilejnímu*) sedmému koncertu Marinády d. a., jenž záhem vyšší moci**) zůstane (jako ty předcházející) pouze krásnou vzpomínkou všech zúčastněných, přestože díky velké posile týmu – milému klarinetistu skupiny Nonsen (jíž tímto s potěšením činím reklamu) (a mimo to i kytaristu) – tu zdroje byly, těžko říci více, než již jsme řekli – písní. Snad tedy jen poznamenám, že souboru roste obsazení (nebránil bych se ještě fagotu a viole, již teď bylo ovšem dosaženo jednoho z mnoha optim), věkový průměr, a hlavně – kvalita!
Více míchaných vajec a poledního zvonění první středu v měsíci!

Den poté jsem s potěšením způsobil návštěvu posluchačsky velmi nesourodé čveřice na koncertu Ostravské bandy, který jsem tu i anoncoval. Hudební aspekt ovšem poněkud ustoupil výsledkům sociálním – potkal jsem tam několik starých známých a mj. se dozvěděl o plánech na vzkříšení idey New Music Marathonu, který chcípnul na oubytě předloni, v podobě nového festivalu Contempuls (pozvánku chystám) – a ‚ideovým‘, např. v tom smyslu, že hranice osobních vkusů nelze zaměňovat za hranici hudby (která nekončí ani Chopinem, ani Šostakovičem, ani Ligetim, ani zvukem sbíječky), nebo že jestli něco stálo (a stále stojí) za bourání, pak je to durmollový fašismus.

Po denní pauze, jež měla původně být vyplněna schůzkou buňky, přišel čtvrtek a polská avantgarda ve Světozoru (rovněž anoncovaná); jednoznačně největší dojem na mne udělaly první čtyři filmy, vesměs opticko-minimalistické experimenty. Skvělé. Milosrdnější klon blikacího Kubelky (byl-li tam dutka taky?) v černobílé aluzi ohňostroje, barevný pouliční trip s lynchovskými přesahy, průzkum zvukových vlastností urbánní niky, symetrické variace se Serockého hudbou… druhý oddíl byl politizující a mírně únavný, třetí pak, když tu teď o tom přemýšlím, vlastně taky geniální, a to nápadem, resp. použitou metaforou/situací, a pak taky skutečně únavnou minimalistickou repeticí, která tomu nakonec dodala potřebnou vlezlost a zhořknutí počátečního úsměvu… když jeden dělá pětsetkrát totéž, není to totéž. Ať žije minimal art!

No a včera! Celý den jsem se na (též avizovaný) Playtime nechystal, nakonec ovšem po racionálním zvážení duševního rozpoložení (nic mi nikde, práce žádná) vyrazil. Když už jsem vyrazil, učinil jsem tak brzy, abych se někde stavil na večeři. Když už jsem se tak chystal na večeři, chtěl jsem původně najít nějakou hospodu hned u Ponrepa, nakonec to, jako obvykle, dopadlo (štamgastské sklony) na restauraci U Knihovny (s pocitem jisté rezignace). Vejdu dovnitř, plno; říkám si, sejdu ještě dolů. Sejdu a naleznu známého, s nímž se již několik let chystám zajít na kávu, který je t.č. na stáži v zahraničí a sem přijel jen na skok. A aby radosti nebylo málo, on i jeho kolega bez velkého přemlouvání (na rozdíl od mnohých z vás, milí moji čtenáři, neboť nevíte, co činíte) šli pak se mnou na Playtime.

(zapnout zvuk!!!)

*) na základě výroku, že pro každé přirozené číslo existuje číselná soustava, v níž je toto považováno za kulaté a může sloužit jako jubileum

**) rafinovaná ironizující depersonifikace s čistě estetickou motivací

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazeno. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s