A co bylo před tím

Příjemně strávený večer v Exitie
Rekognoskační bloumání pro okolí jedné z hlavních kulturních os přineslo nečekané zážitky. Vyjímáme: po několika dlouhých minutách dlouhého zírání do městské hromadné mapy Prahy zjistit, že Seifertova ulice je skutečně ta, na níž stojíme, a v mapě není zaznačena, jsouc překryta podivnými barevnými čárami znázorňujícími linky, které t.č. beztak nejedou; míjet žižkovské divadlo járy cimrmana a pomyslet si, že ještě neumřeli; hudebními nástroji se na Seifertově (sic!) myslí hlavně bicí; není nad informační tabule orientované o 180 °C vůči realitě; když si člověk v nejmenované (proč nejmenované? inu – copak je to důležité?) hospodě poblíž dá houbařský steak, dostane na rozdíl od většiny hospod skutečně tepelně jen z části denaturovaný výrobek! Amazing!; dokonalá znalost terénu se pozitivně projeví později chvíli před Válcovým osudovým rozhodnutím nespáchat vyloženě nesekvestorskou chybu – totiž neochutnat slivovici s medem; je tam velký kostel; a potom již jen generální diskurz za přítomnosti F.X.Šaldy, kohosi píšícího o Faustovi a celé plejády vědců bádajících mj. v oblasti parciální hydrogenace a selfmetathese vepřového sádla; Šimek a Klostermann; Istausgelaufen a Warausgelaufen; Jan Klusák jako paradigma, jež svým vlastním překonáním neztrácí ničeho; gramatika a Bruckner; záclonky především; svěcení kostelů; bulvární oratorium; bohdalová reakce; normalizační soundtracky (nikoli Pololáník, ale Celoláník, soudruzi!); V&V jako sociální uzel; mnoho osob, jejichž plná jména mají pro mne stejný význam jako jejich iniciály či úplná absence jakékoliv jejich identifikace; malé pivo, turek, grog, dvě deci červeného, slivovice s medem; potešení jako vždy. A taky herny a hernie, dospívání jsko schopnost vysrat se na lidi, kteří byli jen osudem přistrčeni coby stínidla rozhledu (což je určeno těm, kteří to tu nečtou, a kdyby četli, nepochopí).
A napůl sežraná čtvrtlitrovka medu jako sponzorský dar a dýško.
Po cestě voněl pajasan žlaznatý.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem zažil. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 responses to “A co bylo před tím

  1. Paradigma by mělo být po čase nahrazeno novým paradigmatem, až penzum objevů nabobtná a zjeví se (jako ta luštěnina), ovšem nikde není řečeno, že nepůjde o stejného autora… napadl mě Ptolemaios a Isaac Newton. Což ale nejsou stejné osoby. Musel by Newton nahradit Newtona.

  2. lojzo, myšlen je Anton Bruckner. jiné Bruckneři jsou vlastně nepodstatní.asTMO, je to on, zavlečenec!Kamio, navíc mi přijde, že ortodigmata a metadigmata ostudně zahálejí…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s