Tak.

Zápisky přiopitého
Co to s člověkem udělá… tři deci rulandského šedého a jeden jack daniels… vyrazil na Die Welle (náš vůdce…) těžko očekýávat od filmnu, o kterém se vše podstatné čpověk dozví i z nejstručnější anotace… očekávání vlastně naplněna, jen to osobní selhání vytknuto před všeckny závorky… rozpoutávání démona pořádku, démona společenství… hlavní hrdin je hovno pedagog… a ta zvláštní vlna germanofilie, která mne zaplavuje… prostá příchylnost k tomu jazyku, a ke včem jazykům, co jim rozumím… snad za to můžou ta gymnaziální léta před obrazovkou německojazyčných satelitních programů, snad otcova snaha přimět mne k němčině už na prvním stupni… a potom v takovém tom posh baru na rohu pasáže Světozor… (předtím na zákusku v cukrárně tamtéž a na jednom turkovi na baru v světozoru)… tam to teprve začalo… psát jenom pro psaní… pozorovat někoho při rychlém čitelném psaní… nad přvními doušky si všimnout, že venku vlastně prší… EURO – ozvěny jako v Písních z druhého patra – někde mimo záběr všeobjímající zácpa… včetně těch lidí hledících jedním směrem… v úterý musím do Lucerny na Ty, který žiješ (mj. i po zmínkách hatifnat)… v baru hraje tuctuc muzika a tentokrát mi nevadí…. něco se děje… primitivní minimal… vzpomínka na višňový dortík a starce, který se zeptá, kolik je hodina, a pak si polohlasem zanotuje Skal a stepí divočinou…. úplná ztráta schopnosti vybrat a koupit si něco na sebe… pocti jistého záfrontí… (policejní vozy a fotbal tam někde)… koutkem oka zahlédnu zelený trávník a černého fotbalistu v bílém dresu… kolik plánů má odraz v skle… pozorovat se při pozorování… tak třeba ten mladík podobný Corwexovi zbavenému většiny vlasů (rozuměj zbavenému chladným kovem, nikoli chladnou genetikouú)… obsesivně popsat dvacet malých stránek… [a ty p5eklepy tu z;stanou] a znovu: kolik plánů má odraz ve skle… a viděl dnes víc EMO než za celý život… jsou roztomilí… neúspěšné pokusy přimět víno v sklence k kroužení… výhled na zívajícího nácka… ostraha za sklem (nepodložené obavy, že přečte, co si píšu)… jakýsi fotbalista se v němém úžase válí po zemi – rozesměje mne to, vzápětí mne napadá „Vole, co se směješ, thole je vážná věc“ A taky šestiletá iberodívenka v růžových šatičkách a vzápětí čtyřicátnice v podobném odstínu, začínám se smát… mladík s poměrem šířky ramen a pánve 2:1… vyvázat se z vazeb, které stejně stojí za hovno… s kýmže jsem se to stýkal před deseti lety a proč?… jsou poloviční buzny, jsou poloviční asexuálové… chá, nebudou vnoučata… a ty dvě půlky dávají celek… chá, žádný řadový domek s předzahrádkou… a slabost pro zchromlé atlety… Co si budeme kurva namlouvat, a motat se kolem efebofilních a hebefilních diskurzů… postižení budou muste zbytky mateřského citu delegovat jinam… ne, žádná lááska, zdroje tu nejsou – a do jícnu sestoupíme němí, jak dnes slyšeli, kdož nekašlou úplně na to, co jim říkám.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem zažil. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 responses to “Tak.

  1. Taky mě jednou napadlo takový podobný text publikovat, ofšem nakonec mne zdolala bázeň. Gratuluju, je to dobré! Ta mozaika včetně překlepů, které text zlidšťují zvěčnělá do matrice. Nastavení zrcadla. Jo…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s