Z mé dílny XX

Postrachem veřejné zeleně. Divná dřeva.
Leckteré parkové keřivo skrývá pod okořím hotový poklad, barvou či texturou si s exotickým řezivem ničeho nezadající; posuďte sami…

Hlošina úzkolistá (česká oliva) je keř velmi vzhledný – stříbřité listy, drobné žluté kvítky za nocí těžce vonící, roztomilé nažloutlé peckovičky (velikosti a barvy polonapitého opálenějšího klíštěte; jedlé) – prostě parkový ideál. Pomohl jsem si jen ke dvěma maličkým popraskaným kouskům, které unikly pozornosti drtičky (kletbu věčného zadírání ložisek na ni) a dřevo mne příjemně překvapilo: barevně výrazné – světle žlutá běl, tmavě hnědé jádro přecházející do mrtvého dřeva – a celkem dobře opracovatelné. Jeden kousek jsem spotřeboval na pokusy a z druhého vydoloval následující tvarový kompromis (vyleštěno, napuštěno lněným olejem)

objekt (hlošina; 40x30x20 mm; 2008)

Dřevo plané meruzalky jsem získal náhodou při pozdně podzimní procházce – zaujal mne divný pařez, který na první pohled vypadal jsko tisový, ale po chvíli zkoumání bylo jasné, že se jedná o kdovíco a že toho okolo roste docela dost. Pár kousků jsem uřízl (mrtvé dřevo) a doma prozkoumal. Zvláštní, poměrně tvrdé dřevo, špatně brousitelné kolmo k vláknům, s výraznou kresbou v různých odstínech hnědé až červené. Z jakéhosi kořenového nádorku jsem vytvaroval (opět spíš poznaná nutnost než tvůrčí rozlet) malý hlízoid (je zhruba stejně veliký jako hlošinový objektek; narozdíl od zbylých kousků jsem lněným olejem hodně šetřil, abych zachoval narůžovělou barvu). (Keř jsem identifikoval až teď po olistění.)

objekt (meruzalka; 40x30x15; 2008)

A to nejobskurnější nakonec – prošel jsem na kraji lesa kolem letitého porostu janovce metlatého (jak jsem později dohledal – podobných žlutých košťat je víc) a všimnul si několika suchých starých kmínků právě dost silných, aby stálo za to se na ně podívat pilkou. Tmavohnědé výrazné jádro klacíků vypadalo slibně, takže jsem přes nedobrý stav dřeva (většinou vyhnilý střed, napadení houbami, zarostlá zranění, hluboké jizvy po větvích…) pár kousků vzal domů. A dobře jsem udělal – dřevo je to tvrdé, výrazné, hebce lesklé, se zvláštními barevnými pruhy (krom hnědé i žlutavá a červenavá). Z lepšího kousku jsem udělal následující vzorek:

vzorek (janovec; 55x20x6; 2008)

No a jak jsem to tak měl před sebou, napadlo mne zkombinovat výraznou žluť hlošinové běli a sytou hněď janovce a zužitkovat přitom i vyhnilou větev. Výsledkem je malý závěs.

závěs (janovec, hlošina; 50x15x10; 2008)

Hlošinová pecka je přichycená janovcovým kolíčkem (šroubek jsem zavrhnul – když dřevo, tak dřevo!) skrz vyhnilý souček a přilepená, díra je zatmelená. Na obrázku jsou patrné stopy maličkého půlkulatého dlátka, které jsem si vybrousil ze závitníku M4 dle návodu.

závěs (janovec, hlošina; 50x15x10; 2008)

Po divných dřevech budu pokukovat i dál – nachystaná je kručina (krásně žlutavé dřevo s růžovým jádrem, poměrně měkké) a dřišťál (uvidíme, co udělá sytě žlutá barva po vyschnutí) a v hledáčku ptačí zob, štědřenec, dřín a řešetlák.

A příště si dáme něco škumpového… holka nezklamala!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Z mé dílny. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

13 responses to “Z mé dílny XX

  1. wow, krásně se to četlo a krásně se na to koukalo, jsi opravdu moc šikovnej. to, cos vyrobil z hlušiny na prvních fotkách, úplně láká ke vzteí do ruky a hlazení, mačkání apod.závěs se moc povedl, dřeva jsou krásně kontrastní.

  2. No ta hlošina je nádherná, to se Ti fakt povedlo (jak jsi vyhrožoval kostičkama s drátkama, skoro jsem se bál příspěvek otevřít ;). Mívali jsme ji u sídliště, když kvetla, fungovala na mě jako stoprocentní alergen – když jsem jen prošel, bral jsem to jako trénink, něco jako histaminové otužování. Bohužel pak ji někdo vykácel, dřív než jsem stihl plody ochutnat.Janovec vypadá skoro jako tygří oko, a závěs je také parádní. Povedené kousky…

  3. Dík; já si říkal, že by se Ti to mohlo zamlouvat ;-)Hlošinová vůně je hodně těžká – pylové alergie mne nijak zvlášť netrápí, ale u rozkvetlé hlošiny zaslzím a po dechu zalapám taky… plody prý u nás moc dobře nedozrávají, spíš v subtropech… S tygřím okem ses trefil, nenapadlo mne to – světlé pruhy mají takový ten hluboký hedvábný lesk; kdo by to do toho dekorativního parkosu řekl! :-D

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s