Už byla chcíplá, když jsem ji řezal.

Teda kácel.
Škumpu orobincovou, asi 3 m vysokou, s průměrem kmene (báze) 15 cm, téměř třicetiletou. Ve spolupráci s milým ok jsme ji, chuděru uschlou, nadrzo vyrvali před apatickými zraky automobilistické veřejnosti z lůna přísilniční městské zeleně, kam byla před dávnými časy nalétla, odtáhli do ústraní a naporcovali. Teď leží v několika kusech na blakóně a čeká ji sichrovací zatření řezných ploch barvou a odpočinek.
Stavem dřeva si zatím nejsem úplně jist, jádro je mírně vyhnilé, ale zbytek vypadá nezasaženě. Prý při vysychání nepraská (což by byla oproti takovému šeříku, ke kterému jsem si v množství nesymbolickém pomohl zjara, přichomýtnuv se k pozimní inventuře větví v jednom parku, velmi příjemná změna) a tahle už navíc měla možnost vyschnout nastojato. Tak uvidíme.
Proč jsem riskoval komunikaci s oudy zákona, přivolanými případně agilní veřejností, pochopíte z <a href="http://www.hobbithouseinc.com/personal/woodpics/sumac.htm&quot;obrázků (zejména z těch úplně dole, ne všechny jsou ze škumpy orobincové, ale dřevo je velmi podobné) – škumpové dřevo hraje barvami v různých odstínech zelené a hnědé (hnědozelenou nevyjímaje…) a vypadá naprosto fantasticky. Šťastní majitelé Patřičného Dřeva krásných stromů pak snadno dohledají dalších pár příkladů…

Na závěr si neodpustím trochu osvěty. Kdykoli totiž padne slovo „škumpa“, naskočí epiteton „jedovatá“, což je logické, nikoli ovšem zcela správné. Výše je totiž řeč o škumpě orobincové neboli ocetné (Rhus typhina, anglicky staghorn sumac) – běžné to dřevině městských parků – a nikoli o velmi nepříjemné škumpě jedovaté (Toxicodendron vernix, Rhus vernix, anglicky poison sumac). Zatímco škumpa orobincová se zmůže v nejhoším případě na nějakou tu dermatitidu (záhy ověřím) a z jejích plodů se snad dělá i limonáda, její jedovatý protějšek patří ke skupině rostlin obsahujících klatě nepříjemnou směs alkenylpyrokatecholů zvanou urushiol… kromě zmíněné škumpy jedovaté, která alespoň není hojná, tam patří i jedovatec kořenující (poison ivy), „poison oak“ a dokonce i „kešuovník“… Prvé tři rostliny, zejména poison ivy, doslova terorizují nebohou Severní Ameriku a jejich sláva (snad ovšem ne ony samy) doléhá i do Čech (viz Zelené nebezpečí: poison ivy). Když si člověk výše uvedené odkazy, zejména s osobitým vtipem sepsaný web poison-ivy.org včetně tamní Skin Rash Hall of Fame, projde, začne se na kopřivy široce usmívat.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Z mé dílny. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 responses to “Už byla chcíplá, když jsem ji řezal.

  1. r1, š. jedovatá rozhodně neroste v parcích (těžko říct, zda u nás vůbec jinde než v botanických zahradách…), a nezaměnitelné jsou i typické červenavé chuchvalce plodů.

  2. Do rhus toxicodendron zajela má kamarádka v Americe, od té doby ji přirovnává k yperitu. Vím, že u nás je v arboretu Nový Dvůr, že je v podrostu v jedné části lednického parku… jeden chlápek v Americe ji prý pálil, nadýchal se kouře a naskákaly mu boláky i v dýchací trubici…

  3. Tosku, a co teprve benzinová škumpa…Kamio, a parafrázoval jsem Fulghuma jak z Rowlingové, nebo Rowlingovou jak z Fulghuma?Ofelie, hádám, od koho… eM? :-DWu, vzorky budou!čagi, yperit, to asi sedí… alespoň podle obrázků. A skutečně, v odkazech se psalo, že nadýchat se kouře z pálené poison ivy/sumach/oak může být hodně zlé…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s