Lednice známá neznámá

Cesta do, za a zpět.
O detaily uspořádání lednice se normální člověk začne zajímat zpravidla ve chvíli, kdy v ní začne něco smrdět. To se bohužel stává i v nejlepších rodinách, protože zapomenout něco v lednici je stejně přirozené, jako zapomenout něco ve vlaku, v kapse nebo v daňovém přiznání. V posledním jmenovaném příkladě melou mlýny relativně pomalu a občas nedomelou, v případě ledničních zapomenutců přichází trest brzy. A plíživě. V období rým a infektů otupujících olfaktorický aparát má ono plížení charakter přískoku – co nepochybně již nějaký čas vinulo, náhle nepochybně smrdí. Naděje, že to přestane samo (například některé zrající sýry prostým sežráním) bývá zklamána. Byla i v tomto případě – z lednice značky Calex stala se lednice značky Pandora. Nezbývalo než vyhrnout rukávy, opatřit okonce okončetin pryží, evakuovat, co neuteklo samo (a nechat to chcípnout mrazem na balkóně) a zbytek, který zbyl a (se) drží, podrobit zkoumání. Nepřítel byl odhalen snadno – v dobře osvětleném zhruba bílém prostoru nemá narůžovělá loužička šanci schovat se ani na stropě, natož pěkně na dně pod nádržemi na erteple a jinou zeleninu. No jednoduše – hnus vyteklý kdovíodkud. Hrubá sanace se zdařila, leč běda – puch přetrval. Nastoupilo kolo druhé a třetí, odstavení lednice, přenocování s otevřenými dvířky, kolo čtvrté (zahrnující rovněž důkladnou sanaci faldíků dveřního těsnění) a počátek pochybnosti: Bude ještě někdy vnitřek lednice vonět, či alespoň nebude smrdět? Množí se úvahy na různá konečná a fatální řešení – savo/domestos (znáte ze záchoda), peroxid vodíku (znáte z dívčích hlav), zapálený sirný knot (k bílé technice se zplynování nepřítele hodí až děsivě), koncentrovaná kyselina dusičná – a jiná vyrážení klínu klínem. Naštestí máme věk informačních technologií! Jednoduché zadání zápach v lednici, jednoduchá odpověď (pominu-li čistě kosmetická a evidentně spíše preventivní než krizová řešení – rozkrojené jablko, rozkrojený citron, rozkrojený sáček prášku do pečiva): octová voda. Píši tuto zprávu ještě před její aplikací, nebudu tedy raději jásat předčasně a domestos postavím lednici nadohled… Vyčkám, zda se podaří… informováni budete.
Jen jsem se ještě chtěl podělit (abych učinil zadost očekávání vzbuzenému již v perexu – v jsme už byli, za ještě ne) o (pravděpodobně netypicky pozdě učiněný) objev, kam ústí takový ten podezřelý temný otvor situovaný (v mém případě) vzadu uprostřed. Během umývání jím odteklo tolik vody, že jsem za/pod lednicí očekával jistou spoušť, leč nedočkal jsem se. Po čtvrtém kole umývání, spojeném s ještě masivnějším odtokem, neboť jsem užil PET-lahev s perforovaným víčkem coby sprchovač interiéru ledničního, mi to začalo být opravdu podezřelé a lednici jsem tedy odtáhl na světlo boží a důkladně zinšpicíroval. A našel jsem splaškovod zvící povadlého smaltovaného údu, který zcela v rozporu s touto anatomickou podobností ústil do plastové kloaky. Evidentně nebyla tato utajena pouze mně, nýbrž i všem generacím minulým, jinak si její obsah těžko vysvětlit… Milionům přátelských bakterií skončila pohodlná existnce – nezbývá než doufat, že co vyhodíte hajzlem, nevrátí se samo dveřmi… Ostřikovací PET-lahev se opět osvědčila, i když některé obzvlášť přisedlé kolonie právě umírají v kýbli s jarem. Což mi připomíná: Už aby zima skončila.

Závěrem, přátelé, dobrá rada: Watch Your Fridge!