Úder otevřenou dlaní…

Mistře, a kolik kláves je potřeba najednou zmáčknout, aby ten klavír zněl tak skvěle?
S hudbou Henryho Cowella jsem se poprvé setkal (před lety) na koncertu sdružení Tuning Metronomes v žižkovském Atriu. Hráli Suitu pro housle a klavír, která mne ohromila nádherně plným neobarokním zvukem… melodie jako by se prodíraly nesmírným sytě barevným jasem… byl jsem nadšen a jméno Cowell si pečlivě uložil do paměti. Později jsem zjistil, že to je jeden z otců zakladatelů soudobé vážné hudby, experimentátor a průkopník zejména klavírní hudby (řekněme si na rovinu, že Chopin a podobní užívají tohoto skvělého nástroje poněkud neinvenčně…), který se na počátku dvacátého století opřel do klaviatury předloktím a zjistil, že to zní skvěle, stejně jako když jdou tři proti čtyřem proti pěti, stejně jako když se klavír lechtá na strunách…
Řekne-li se ‚Cowell‘ a dodá ‚klavír‘, musí člověku naskočit slovo cluster (či klastr, jak libo…), tedy neharmonicky strukturovaný souzvuk více (nejlépe mnoha) sousedních tónů, produkovatelný na klavíru dlaní, předloktím či jinou částí těla (existují i svépomocí zhotovené prkenné pomůcky, jimiž lze klavír přimět k současné produkci všech jeho tónů… lahůdka!). Kupodivu, když se takový divoký souzvuk (správný rozsah, poloha…) použije ve správnou chvíli pro správnou věc, efekt je fascinující, jako by klavírnímu zvuku přibyla celá nová dimenze, jakási jásající otevřenost, nebo naopak pochmurná tíže… důkazem toho budiž následující dvě KRÁTKÉ (a tedy neneposlechnutelné!) skladby:

Exultation (1919), cca 2’30“
The Tides of Manaunaun (~1912, cca 3′) (odkaz vede na „pedagogickou“ stránku s více ukázkami hudby nejen Cowellovy)

Kromě klastrů Cowell zkoumal i další možnosti klavíru – hraní přímo na strunách (ve druhém odkazu skladba Aeolian Harp, 1923, a Sinister Resonance, ~1930), rozeznívání odlehčených strun (klávesa nehlasně stisknutá) pouhou rezonancí atd. a skládal i pro jiné nástroje – pro perkuse, orchestr, ale to by bylo na dlouhé povídání… ostatně proč nenechat mluvit Cowella samotného:

Henry Cowell Musical Autobiography

No a ještě drobky a přídavky:

Henry Cowell na Wikipedii (eng)
A ještě pár mp3
No a ještě HC na You Tube

PS.: Ofelie, neraduj se – jak praví pan Kaplan: Jedna vlašťovka jaro nepodělá… ;-)

PPS.: (4.12.07) Na YouTube se objevilo video provedení The Tides of Manaunaun: zde.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem slyšel. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 responses to “Úder otevřenou dlaní…

  1. Musí to být těžké, vnášet světlo moderní hudby mezi nás analfabety [úsměv]. Ale dneska se to dá poslouchat. Zkoumání dalších možností klavíru … fakt nevím, jestli je úspěch přinutit klavír znít jako nedotisknuté akrody na kytaře (Aeolian Harp) [smích].

  2. Nebuď zbytečně přísný – anbetagamy a angamadelty… navíc už jsme se přehoupli do XX. století, a ono „se to dá poslouchat“!… to je úspěch a povzbuzení, ne? :)))Kytara má na taková kouzla příliš málo strun :)Možná časem napíšu něco o Cageovi a preparovaném klavíru. Bude se to jmenovat „A kdo si tam nastrká hřebíky…“

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s