Tak mi ji otevřeli,

konečně!
Ústřední pobočku Městské knihovny pražské (té, co opravdu nemá adresu www.mkp.cz). To bylo radosti! Nemohl jsem totiž během prázdnin používat (absenčně) těch ostatních poboček, nevrátiv před 9. červencem jednu jedinou knižní jednotku, kterou jsem opravdu vrátit musel (ostatní se vesele prodloužily do září…). Zpozdné sice po dobu uzátvory nenabíhalo, ale legitimace byla zablokovaná… (možná to šlo nějak vyřešit, ale… no nic). Tolik radosti bylo, že jsem si tam zašel dokonce dvakrát – ráno a večer – a jednu útlejší knížku (Antonio Tabucchi – Jak tvrdí Pereira) dokonce stihl mezitím přečíst v čajovně nad bílým čajem (jehož název pravděpodobně snadno odhalíte takto: vytvořte tři tří- až čtyřpísmenné shluky písmen abecedy tak, aby to znělo čínsky; i kdybyste se netrefili, získáte alespoň dobrou představu) – a večer při cestě zpět padal pod tíhou zcela nacpaného batohu…

No a co jinak? Ale no… zase jsem jednou (při té zpáteční cestě) uhnul a utekl, tentokráte tak závažně (ach!), že bych si měl an Ort und Stelle rozbít držku. (Ne že by to pomohlo.)
(V tom Tabucchim je zmínka o jakési psychologické teorii osobnosti jako skupiny osobností, v nichž jedna dominuje, a sem tam se tyhle osobnosti perou o vedení, či si je jen pozvolna předávají; tak alespoň jedna postava – psycholog – vysvětluje transformaci hlavního hrdiny z ustrašeného neutrála (ach ty úhybné manévry a vytáčky, přirozeně a lehce popsány, jako by se jim mělo i věřit!) v odvážného exulanta. Pozoruhodné znamení, že jsem si tu knihu naprostou náhodou vybral zrovna teď, neboť to sedí velmi dobře, jak už tomu u jednoduchých modelů bývá. Žel, jsem vůl, nikoli hlaví hrdina, a podle toho to taky vypadá.)

Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem zažil. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 responses to “Tak mi ji otevřeli,

  1. Ano. Nebojme se osobních diskursů. A hlavně otevřenosti! Konkrétního! Když o sobě někdo napíše „jsem vůl“, moc sebekriticky to nezní – spíše „jako bychom měli co do činění s fenomenologií falešné skromnosti“ (v jiné souvislosti Petr Rezek)A pozor na to hledání podobností mezi hrdinou románovým a sebou samým – při určitém stupni už pak člověk vidí estébáka za každým stromem.Ale jinak příspěvek vítám!

  2. Otevřenost může být velmi nezábavná. Koneckonců otevřít můžeš jenom najednou, kdežto pootvírat postupně. (A nebo přibouchnout, je-li to nezbytné.)No a jistě, jsou i jiná označení, ale to snad nebudeme řešit :)To nebezpečí je buď tak blízko nebo tak daleko, že ho momentálně nevidím. (Ale tipuji B).

  3. zcr,no jo sakra, než jsem to dočetl, zůstal mi z kombinace „tři tří-“ jenom to „tři až čtyř“ shluk;-) Neuznáš? To se ti nedivím, taky bych to tvrdě neuznal;-) Takže:“San Ti Vajt“ (a máš to i v englině kemo;)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s