Na okraji rozsahu

První část dlouho plánované osvětově-poznávací série o malejch a velkejch inštrumentech.
AROMATIZOVÁNO, PŘIBARVENO.
V povědomí lidu obecného, organologií nedotčeného, vystupuje většina hudebních nástrojů v jedné velikosti (výjimečně ve dvou, v jakýchsi dubletech („normální“ a „ten menší“ nebo „normální“ a „ten větší“)). Taková nejběžnější velikost bere pak na se veškerou sémantickou tíži a ztělesňuje „normu“. Typickým příkladem je příčná flétna jako „ta stříbrná tyčka, co se drží naštorc a píská se na ni“. Samozřejmě tento pohled je zhruba stejně přesný a úplný jako ona známá entomologická poučka.* Skutečnost je mnohem složitějším… Mým skrovným cílem bude tedy zapříčinit u vybraných čtenářů mírné rozkošatění významů slov „flétna“, „klarinet“, „saxofon“, „zobcová flétna“… a to sice vždy tehdy, když zároveň nebudu mít o čem jiném psát a bude se mi chtít trávit hodiny vyhledáváním reprezentativních ukázek na You Tube… U nevybrané skupiny čtenářů jsem potom připraven zapříčinit mírně dotčené zívnutí.

Docílit obého hodlám bohužel dosti nepůvodním způsobem – zhusta jen slaboduše komentovanými odkazy, ale o jednotlivých nástrojích bylo jinde napsáno tolik a tak dobře, že bych se o to nemohl pokusit bez toho, abych nakonec byl za vola… :)

Pokud naleznu i nějakou pěknou ukázku homoinstrumentálních ensemblů, s potěšením ji přidám; barva jejich zvuku bývá neodolatelná…
(A ještě poznámka – zpravidla odkážu na Wikipedii, a to i českou, bude-li článek obsahovat dostatečné informace; netřeba snad zvlášť zdůrazňovat, že anglická Wiki většinou vede…)

Prvním v řadě je saxofon – nástroj, který v symfonickém orchestru pro své mládí (narozen okolo 1840) chodí pro pivo, pokud je vůbec (kvůli poněkud klackovitě vřeštivému tónu a jiným předsudkům) mezi ostatní vpuštěn…

Obyčejný smrtelník zpravidla viděl altový, tenorový a barytonový saxofon, které se vyskytují běžně (například v kvartetech). Jejich zvuk je notoricky známý, takže sólové ukázky nepřidám.
Vedle těchto velikostí je jich k dispozici o dva základní nástroje výše i níže více, nepočítám-li všelijaké mezistupně. Pěkně vedle sebe jsou narovnány na fotce zhruba vprostřed Wikičlánku.

Ještě relativně běžným nástrojem je saxofon basový, i když v normálních kvartetech nebývá. Je to první člen saxofonové rodiny, na nějž je potřeba zbrojní pas, poněvadž je to potenciálně smrtící nástroj. Zní takhle:
bas

Z opačné strany rozsahu, v kvartetech naopak k vidění celkem často, je saxofon sopránový, který je mi z nějakého důvodu nejsympatičtjší. Bohužel jsem nenašel nikde ukázku ze skvělého Dvojkoncertu pro saxofon, violoncello a orchestr od Micheala Nymana, což je jedna z mých nejoblíbenějších skladeb vůbec (kdybyste na ni nějakým řízením osudu narazili, nenechte si ujít!), bude tedy muset stačit třeba tohle:
soprán

Ještě o něco výš je schopen vyšplhat kapesní saxofon sopraninový, který se nevidí často. Alespoň na následující ukázce má poněkud groteskní zvuk:
sopranino

No a konečně klesneme nejhlouběji, k saxofonu ráže menší tarasnice – saxofonu kontrabasovému. Hráč na kontrabassaxofon a jeho nástroj se pohybují okolo společného těžiště a minimálně jeden z tohoto týmu je odsouzen ke kýle… Vzpěračská průprava vítána, zvuk zemětřasně neodolatelný…
kontrabas

Několik ensemblů:
zde, zde a zde

A na závěr pěkně od podlahy – čtyři černoši (ty malé nepočítám)…
zde

(Poznámka: při psaní článku jsem se konečně naučil rozeznat bezpečně basový od barytonového… hurá! :)

* „Existují jen dva druhy brouků – buď to má nos, a pak je to nosatec, nebo se na to šlápne a je z toho ploštice. Když z toho přitom vylezou střeva, byl to střevlík.“

Doplněk (15.7.07)

Ukázalo se, že jsem opomněl dvě relativní novinky.
Jednak soprillo – saxofoneček znějící oktávu nad sopránovým saxofonem
a druhak zajímavý experiment – „dvojsaxofon“ zvaný aulochrom.
U prvího odkazu jsou i hudební ukázky, přesto přidávám ještě odkazy na YouTube:
nic moc demonstrace aulochromu zde a nádherné kousky pro dvě soprila (barokní hudba; zvukem připomínají klariny v nejvyšší poloze!) 1 a 2.

Na stránce, na niž odkazuji prvním soprillovým odkazem, jsou vůbec pěkné zvukové ukázky…

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazeno. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 responses to “Na okraji rozsahu

  1. Rowdy, pořád lepší, než kdybys nacházel jen hrobaříky, mršníky a hnojníky… :)r1, to jsem netušil, díky za doplnění. Ovšem Škvoreckého nějak nemusím a asi mě k němu nepřiláká ani bassax ;)

  2. Hluboké nástroje mne fascinují… možná i proto, že většina mé vlastní hudební produkce se odehrává od c‘ (první pomocná pod houslovým) výše, nejčastěji ale až od f‘ (o tom až někdy dojde řada na zobcovky…) :))Nástrojů, které by existovaly mimo rodinu, je dost málo…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s