Portugalské inspirace

O moudrosti přírodních národů.
Nedávno byly mi vylíčeny nálady, dojmy a upomínky z dalekého Portugalska, včetně úsměvné historky o podivném zvuku, jejž se ukázalo vyluzovati jakási postarší Portugalka, ostříc – o obrubník – nůž. Hotové exemplum jižanské mentality – Němce o patníky kudly brousiti neviděti… Blahosklonně jsem se tomu tehdá usmál, stejně jako vypravěč (i když nuance těch úsměvů by vydaly na román), a byl bych se usmíval dál, nebýt plecka. Ukázalo se totiž, že ono nenechá se nařezat tupým nožem nijak snadno. Broušení nožů jsem svěřoval zpravidla odborníkům v rodině – těm, kteří disponují karborunda kouskem, vodou a krouživými pohyby. Teď však po ruce nebyl ani odborník, ani prefabrikované brousítko, natož ocílka. Po chvíli pižlání vzdorovité flákoty vzpomněl jsem Portugalky a osvíceně zvolav Heurekuês! vydal se hledat vhodný architektonický prvek, oňž bych nůž obtáhl. První pokus dopadl žalostně – paneláková omítka umí tak akorát držet na stěně, k broušení se nehodí. Když tu – zavadil jsem pohledem o dlažky kryjící venkovní práh balkónu. Několik tahů – a bylo. Ostří nabylo ostrosti takové, že při rychlejším pohybu zavoněly slabě oxidy dusíku, jak břit roztínal trojné vazby nebohých molekul dusíku a vydával osamělé atomy napospas nemilosrdné oxidaci. Slavnou scénu s hedvábným šátkem bylo by možno zopakovati… co zopakovati! I pražec padl by na zem rozťat vpůli, i magdeburskou kouli na magdeburské polokoule bylo by možno rozseknout!
Unseenovsko-HappyTreeFriendsovská pointa se naštěstí nechystá – nevykostil jsem se, ni se naplátkoval, a tento post píšu zhruba stejným počtem prstů jako ty předchozí: jedinou obětí bylo plecko. Po termické denaturaci v remosce (REMkova MOZKovnA), s hořčicí a chlebem…

Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem zažil. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 responses to “Portugalské inspirace

  1. Magrátko, počet prstů, kterými píši, se liší podle toho, kolik jich zrovna používám k jiným účelům – například dloubání v nose (zpravidla jeden), mnutí oka (jeden až dva), krmení se (dva až deset) apod.

  2. zcr,no vidíš, Mozart a jeho koule se před tebou třesou, aby náhodou neskončily jako polokoule nebo v horším případě a obratu o dalších 90stupňů jako čtyři Mozartovy čtvrtkoule! :)

  3. Takhle pěkné vyjádření pro dokonalou ostrost jsem ještě neviděl. „při rychlejším pohybu zavoněly slabě oxidy dusíku, jak břit roztínal trojné vazby nebohých molekul dusíku a vydával osamělé atomy napospas nemilosrdné oxidaci“ :). S broušením ale raději opatrně, jednou to přeženeš, pak se nožem oženeš, místo vazeb přefikneš jádra a dopadne to jak tuhle v Krkonoších :).

  4. Tomu nerozumím. Jako takřka domorodec mohu prohlásit, že Portugalsko je země tupých nožů, byla jsem nucena zakoupit nůž vlastní a ostřit sama, protože to, co má doma paní domácí, se hodí maximálně na krájení polívky. Ta postarší paní musela být ze Španělska..

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s