Karbaník

Ale o prachy ne, prosím pěkně!
Byla nebyla jedna skříň, taková spíš skříňka, a ta skrývala poklady nevídané: hrací karty. Klasické dvouhlavé mariášky, dva druhy žolíkových a hlavně – mysticky krásné a tajemné karty tarokové. A v přilehlé knihovničce postávalo stylově vyvedené „karetní“ vydání knihy Hráči, karty, karetní hry (Vojtěch Omasta, Slavomír Ravik, Práce, Praha 1969). Nebyla to náhoda – otec karty hrál velmi rád a zůstat v takovém prostředí nepoznamenán – to nešlo. Už jako malé pachole jsem tedy mastil prší, lízaný mariáš, žolíky a kanastu, k nimž časem přibyla ještě darda a cvik (o skvostech rozměrů záchodu a oka ani nemluvě). Leč – cíl ležel vysoko a mimo dosah, neboť k tarokům bylo zapotřebí čtyř hráčů a… znalosti pravidel. Kde nemohli pomoci rodiče, pomohli kamarádi a Omasta s Ravikem… Slovo dalo slovo, založili jsme malou karetní sešlost. Začátky leží poněkud v mlze, rozhodně jsme nejdřív mastili jednodušší hry, hlavně žolíky a kanastu. Dodnes mám v živé paměti kanastovou partii do 100 000 bodů :)
Nicméně vábení zvláštní sady tarokových karet bylo silnější. Pokusili jsme se o vlastní interpretaci poněkud nejednoznačně napsaných pravidel a dali se do toho. Jak se ukázalo později při konfrontaci se správným chápáním pravidel, byli jsme v některých ohledech vedle jak ty jedle: ne zcela správně jsme počítali hlášky, preferans (se špatně pochopeným vybíráním talónu) a druhá povinnost byly jen ve svátek, valát a sólo jednou za život… zkrátka do omrzení základní povinnost; flek neexistoval a neznali jsme geniální „nultou povinnost“ – varšavu, včetně romantického půlení žida (o nichž se ovšem v Omastovic a Ravikovic jinak skvělém opusu ničeho nepsalo!)… Zmíněná konfrontace nám otevřela oči a teprve po ní to začalo k něčemu vypadat… I tak byly ovšem naše karetní dýchánky povznášející… Obzvlášť dokonalá byla jedna hra na pokračování, která sestávala z tolika sehrávek, že při průměrné délce sehrávky přes osm minut to dohromady dává několik dní čistého času… Bohužel netrvalo dlouho a naše společné hraní řidlo, až na několik dlouhých let ustalo docela… až nedávno… snad po čase první vlaštovka!

To jsem se ovšem zapovídal o tarokách a použil při tom tolik karetní hantýrky, že většině z milých čtenářů naprosto nemůže být jasné, jak blbě jsme je tehdy hráli. Nezoufejte – na konci uvedu pár užitečných odkazů… Kromě taroků nás stejně silně lákal mariáš, který jsme také nějak zvládli, ale opět chybělo vedení zkušeného hráče (zrovna u mariáše dost nezbytná věc)… ačkoli jsme si sice taky zahráli pěkně a často, v hospodě bychom určitě prohráli gatě a stali se terči většího posměchu, než lze snést bez pomoci nabité pistole…
Ještě neslavněji dopadl pokus o hraní bridže, k němuž jsme logicky dospěli. Opět jsme se dostali do fáze znalosti pravidel, ale hrát jsme jej neuměli. Ne že by nebylo dostatek příruček (Učme se bridž; Miloš Polák, Orbis 1962 – s roztomile antiburžoazním úvodem), spíš se nedostávalo elánu komplikovaná pravidla – tedy formalizovaný systém domluvy při licitaci – zvládnout a užívat.
Každopádně taroky, mariáš a bridž jsme spolu s kanastou a žolíky mastili nejintenzivněji a s největším potěšením…

Krom toho jsme v době největší slávy zvládali alespoň na základní úrovni ještě exotičtější hry: piket (moc pěkná hra pro dva hráče), jass a špády (italská hra s jinými barvami), koketovali jsme s preferansem, l’hombre, skatem… a už ani nevím, s čím vším ještě… (Zkoušeli jsme i pokr o hrací známky. Nuda. Hrozná. Hra, která se musí hrát o něco, aby byla zábavná, si mou pozornost od té doby nezaslouží…:)

Padá na mne nostalgie.

No a teď ještě zpátky k tarokům. Ze všech karetních her, které znám, jsou taroky asi nejzábavnější a nejpestřejší, postrádají strohou intelektualitu bridže i hospodskou razanci mariáše, nechybí jim ovšem určitá vznešenost… V poslední době zažívám hotovou tarokovou renesanci, neboť jsem objevil www.taroky.net, kde se dají hrát on-line (stejně jako mariáš), při troše štěstí ne jen s automatem (AD – artificial demency), ale i s lidmi. Konečně vidím, jak by asi mělo správné hraní taroků vypadat… Takový žrout času mi byl čert dlužný… tedy, milý čerte, díky!!! :)
Pravidla taroků se vyskytují v různých mutacích – soutěžní a on-line verze jsou dost pokřivené. Rozumná pravidla vizte třeba zde

Kdyby se z vás náhodou přispěním tohoto článku stali zapálení tarokáři a chtěli jste mít nějaké pěkné tarokové kary doma, prosím podpořte mne a BOJKOTUJTE PIATNIKA!!!.

A ještě – aby těch odkazů nebylo dost:
– obsáhlá stránka o kartách, včetně fascinující galerie: zde
– české stránky s pravidly nejrůznějších karetních her: tu

KARBANU ZDAR!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

24 responses to “Karbaník

  1. zcr,k hudebním nástrojům jsem toho měl pramálo co říci, ale toto..:) Taroky umí můj táta, kdysi mě to učil, ale nevím z toho už ani zbla kromě monta a pagáta. S kamarády hrajeme hodně mariáš a hercky, zaplať za to, když se sejdeme jen tři, protože pak to má šmrnc. Hercky jsou o štěstí, pokud někdo ze čtveřice není vyloženě na nižší úrovni a neodháže si na začátku všechny malé… Mariáš je skvělý! :))

  2. Kamio, hercky neumím, mariáš hraju skoro jenom volený; licitovaný a čtyřku možná časem…Taroky rozhodně stojí za pozornost – zkus se podívat na ten net (už chodí :), jak to vypadá naostro (jenom je třeba počítat místo do osmi do dvaadvaceti .)A co že Ti neutkvěl škýz (třetí z trula – k mondu a pagátu)?

  3. zcr, Kamio!Teda to je trefa! Víte, co se mi stalo nedávno? Objevila jsem v naší malinkaté vesničce, že se tu schází jedna taroková společnost. Nemáme pojmenované ulice, nemáme na nich odpadkové koše, nefunguje zda ochotnický kroužek ani spolek turistů, ale TAROKY frčí!A jinak malá technická: byla jsem v mnoha obchodech, kde kromě Piatnika žádné jiné karty ani nevedou!

  4. Jo a to hlavníjsem napsat zapomněla. A jelikož bývám často sama (neplést se slovem osamělá), tak aktivně provozuji pasiáns neboli PATIENCE, umím dvanáct různých a mám na to speciální malinkaté kartičky, abych si mohla zahrát i na mrňavém stolečku :-))

  5. Báro, geograficky jsi ve správné oblasti! Piatnik je bohužel všude. Je třeba zapracovat na tom, aby se to jméno stalo oprávněně synonymem drahého šuntu!Karty na Pasiáns mám doma taky – jsou velké akorát, ale nějak mi nesedí jejich výtvarno… Kdysi jsem umíval tak čtyři pět druhů, ale už jsem zapomněl všecky :)

  6. zcr,já mám pasiánsových karet několikero a líbí se mi všechny. Přiznávám, že jsem schopna koupit si karty jen proto, že se mi líbí nebo jsou příjemně neobvyklé, ale vždy musí být sympatické!

  7. Báro, já mám pro karty taky slabost; ovšem velmi se mi nelíbí všelijaké reklamní – takové, co mají na reversu místo krásného vzorku rozličné blbosti… Pokud se ta reklamnost navíc projevuje ještě i na aversu (třeba na žolíku), jde na mne nausea… (Neplatí pro symbol tiskárny).(Ty pasiánsky, co mám, jsou takové celé boubelaté a jeden král tam připomíná Lubora Tokoše… :)

  8. Podobné jako Windowsovská srdce, ve zkratce princip – v první části se snažíš nezískat štychy (dávají minusové body), hraje se 6 kol, pokaždé jde o jinou „špatnou kartu“. V druhé části je hra licitovaná, a pak se hraje buď dolů (tedy nebrat nic, typ betl) nebo nahoru (ber co můžeš, typ durch) a podle typu licitace se ti přičítají plusové body (i tady lze ovšem jít do záporu). Cíl – dohrabat se do plusu a vyhrát!

  9. zcr,karty s Luborem Tokošem mám taky a revers mají světle zelený a masově růžový a takové kudrlinky. Nejraději mám jedny, ty jsou ve velikosti 1/4 klasické karty a nikdo boubelatý na nich není. Ten komentář jsem psala mezi hodinou vlka a psa.

  10. Ofelie, to už by asi pro mne nebylo – jsem zmlsaný náročnými hrami :) ale stále vysoko nad prší… :)))Báro, to budou ony (ta zeleň je vlastně taky masová… ;) Doufám, že se vlk nažral a Ťapka zůstala celá…

  11. no, vtip je v té licitaci a v těch vyšších hrách, tam se musí počítat a hodně přemýšlet (ale do bridže, kdy si musíš pamatovat pořadí, to má hodně daleko). Je to stejné jako licitace v mariáši. Učili jsme se vzorovou hru téměř 2 hodiny :-)

  12. Na téma Piatnik:Taroky jsem začal hrát někdy v 60 letech a na výběr nic nebylo, jen standard = OTK. Pak můj kolega našel po babičce (které komunisti znárodnili hospodu)krabici s nádhernými kartami= tuhé, nelepily se ani se nešpinily díky tmavému reversu a na 20 obehraných OTK připadly jedny obehrané prvorepublikové karty = kupodivu Piatnik !! Snad nejhorší kvalita tarokových karet byla po revoluci v 90.letech, kdy se nedaly ani rozdávat a obehrály se za jeden večer – znovu jasně zvítězil Piatnik, nyní již lehce k dostání. A že je za trojnásobek ? No to je skvělé, vše ostatní je nyní na desetinásobku staré ceny, dokonce i průměrný plat! Nedávno jsem viděl krabici s hrou Člověče nezlob se! za 490,- Kč. Jako kluk jsem ji kupoval (a mám dodnes!)za 3,- Kčs (slovy: Tři koruny československé). Zlatý Piatnik !!!

  13. Mundy, díky za komenář… rád věřím, že prvorepublikový Piatnik vydržel hodně; já začínal taroky hrát až kousek po revoluci, s tehdy dostupnými OTK, a mám srovnání s porevolučním Piatnikem, zkušenosti jsou takové, jak jsem napsal… jinak mám ještě staré (lakované) OTK od otce, a ty taky vypadají velice fortelně; krásně se míchají.

  14. citace "ottuv slovnik naucny"Darda, hra v karty pro 2 – 3 osoby. Hraje se obyčejnými (německými) kartami a rozdá se nejprve po šesti listech, pak odkryje se trumf. Kdo ohlásí hru, tomu učiniti jest více ok nežli jeho protivníkovi, po případě dvěma protivníkům společně. Nehodí-li se vyložený trumf nikomu do karty, může se trumf i voliti. Když někdo hru ohlásil, obdrží každý hráč ještě 3 karty a hra začíná. Nejvyšší kartou jest trumfový svršek čili »jas«, jenž platí 20 ok, pak následuje trumfová devítka (minelka) 14 ok; dále platí esa 11, desítky 10, králové 4, svršci (kromě jasa) 3 a zpodci 2. Jas s králem (bella) = 20. Tři karty téže barvy co do hodnoty po sobě jdoucí (na př. devítka, desítka, zpodek) zovou se d. a platí 20; takovéto »spojení« o 4 kartách platí 50. Konečně spojení o 5 kartách zove se »fús« a znamená výhru bez další hry (někde hraje se dál a fús platí 100), ač nemá-li některý spoluhráč »figurų (4 karty téže hodnoty od devítky vzhůru, na př. 4 krále), což více platí než fús. Poslední štych platí 10 ok. Všecka spojení třeba ohlásiti na počátku hry, jen s bellou počkati se může až na konec. nahoru

  15. Vážený pane,předem dobrý den, a při snaze vysvětlit kamarádovi co je to Darda, jsem narazil na Vaše stránky. Vzhledem k tomu, že jsem ani jinde nenašel nic co by tuto starou němeskou hru vysvětlovalo, dal jsem návod na její hru, tak jak si ho pamatuji, i když asi ne úplně přesně na stránku ( http://www.slovnik-cizich-slov.info/najit/?co=německa+karetní+hra ) pod hlavičku darda. Je to velice krásná hra, která má mnoho niancí, podobá se jak bridgi, tak licitovanému mariáši.Je mi 62 let a hrával jsem bridge soutěžně, samozřejmě všechny dostupné varianty mariáše, šnopse, taroky a další hry u kterých je třeba hodně přemýšlet jako u šachů. Hry je třeba samozřejmě měnit aby člověk neupadl do stereotypu, ale naučil se poznávat stále nové varianty, což jak si myslím bystří mozek, zvláště ve vyšším věku. Pokud máte zájem o další, můžete mě kontaktovat na pavel.preis@volny.cz S přáním hezkého dne Pavel Preis

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s