Banální postřeh

o umění
Zvláštní, jak silně na mne vždy zapůsobí, když z nějakého díla vyhlédne autor, upřeně se mi zadívá do očí a praví: „Samota a smutek.“
Je to jako bodnutí špendlíkem – takové, které člověka zas a znova vytrhává z neklidného spánku.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co mne napadlo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 responses to “Banální postřeh

  1. Báro, Kamio, máte oba pravdu, ale nešlo mi ani tak o proces, jako o výsledek. Se Samotou a Smutkem je to jako se Smrtí; člověk si je jednou UVĚDOMÍ a od té doby jsou s ním stále…

  2. Já ti, myslím, dost rozumím. A třeba bytí v samotě, myslím té samotě každého člověka, umět být jen sama se sebou, to se teprve učím. bez příručkových klišé o pomocných rukou na konci vlastního ramene, prostě ta zkušenost, že člověk je pořád tak nějak sám.

  3. Umění je oblast subjektivního projevu. Jeho vnímání je rovněž subjektivní. Totéž dílo proto může v různých „nazíratelích“ vyvolat různé, třeba i zcela opačné pocity. A je to tak v pořádku… si myslím. Každý má jiné zkušenosti, jiné fobie, jiné (dejme tomu) úchylky a prference. Proto každý „konzumuje“ umění neopakovatelně…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s