Černé roky fantastiky

Loni Lem, letos Vonnegut…takže mi zbývá už jen Bradbury(86) a Clarke (89) a B. Strugacký (skoro 74)…

Vyrostl jsem na nich a dodnes z nich žiju jako ze žloutkového váčku…

Mechanické piano, Matka Noc, Jatka č. 5, Snídaně šampiónů…

A takový vonnegutovsky cynicko-ironický konec – upadnout ve vlastním domě…

Haj hou.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazeno. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 responses to “Černé roky fantastiky

  1. Sbohem, pane VonneguteTak se snad konečně dostal na Trafalmador (ačkoliv už tam byl, je bude…)Je to smutný, když odejde myslitel a blbců pořád přibývá. Jeho poslední kniha „Man Without a Country“ byla skvělá.

  2. Taky jsem se v duchu rozloučilaKvůli Snídani šampiónů jsem měla dlouho předsudky používat tohoto smajlíka :-*Až nás opustí Ray Bradbury, opláču to. je to kus mého života.Ještěže Ondřej Neff se těší dobrému zdraví a na té motorce, zdá se, jezdí obezřetně.

  3. zcr,A.C.C. je dodnes v mé knihovně č.1 a dokonce na knihu Konec dětství – Childhood’s End navazují Pink Floyd… Stejně jako na Orwlla a Farmu zvířat (album Animals)…jak je to propojeno… Mám rád sci-fi a lehkou fantasy, ale to, co už je hodně přitaženo za vlasy prostě nečtu, protože času je málo…:)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s