Když otěhotní Trautenberg…

narodí se Neználek. Nebo je to naopak?
Nežertuji, skutečně jsem si o víkendu přečetl Neználka na Měsíci. Jen tak bych tuhle kdysi milovanou dětskou knížku neexhumoval, ale přišla na přetřes u Wu-weje, a tak jsem si řekl – proč ne?

Je to s odstupem docela zajímavé čtení… Pro neználky jednoho ze základních kamenů sovětské dětské literatury (propagandistické) shrnu i děj (na dětskou knížku dost rozsáhlý a komplikovaný, až mne to překvapilo). Začátek knihy se odehrává v Kvítečkově, jednom z měst obývaných malíčky a malenkami (takoví malí panáčci, jacísí šmoulové východního bloku, včetně nezbytné specializace-personifikace jednotlivých postav) a je plný referencí na Sluneční město, které jsem snad nečetl; vše se točí kolem jakéhosi poznávacího školení a následné hospodářsko-politické spolupráce. Malíčci a malenky žijí v ideální komunistické/socialistické společnosti: nepoužívají peníze, pracují a žijí šťastně až do smrti, nedopouštějí se zločinů (nanejvýš darebáctví) a množí se pravděpodobně pučením.

Už od samého počátku se vše točí okolo Měsíce, odkud si Všeználek přivezl kousek měsíčního kamene – lunitu. Čirou náhodou zjistí, že při kontaktu s magnetitem ruší lunit v nejbližším okolí gravitaci. Vzhledem k tomu, že se mezi kvítečkovskými vědci rozhořel spor o to, zda je Měsíc dutý či ne a zda v něm náhodou nežijí taky malíčci a malenky (hergot, to je ale ošklivé slovo!), rozhodnou se kvítečkovští postavit antigravitační raketu. Tak také učiní, ovšem před startem vlezou do ní Neználek s Buchtíkem (byli z kosmického programu původně vyloučeni, ale chtěli se v raketě schovat a vylézt až po startu…) a omylem odstartovavše vydají se k Měsíci sami. Vše proběhne hladce, ovšem hned při první výpravě na povrch Měsíce (a pod něj) propadne se Neználek do měsíčního nitra – a dopadne na povrch vnitřního Měsíce, velmi podobného Zemi… a přece:

Jaký kontrast mezi přívětivou selankou pozemskou a krutým světem měsíčním! Neználek dostane v mžiku trpce ochutnat kapitalismu… nejprve je přistižen při ožírání ovoce a je brutálně vyhnán tlustým tupým majitelem a jeho pohůnky (ano, hnedle první „podnikatel“ tupec, grobián a vůbec špata k pohledání), poté vystaven policejnímu sadismu (netuše nic o existenci peněz nají se v restauraci bez placení), vsazen za katr, pak vyražen na ulici (čtenář je mezitím svědkem bezskrupulózní korupce v měsíční policii a přihlíží těžkému životu inkarcerovaných, dokonce s koncentráčnickou scénou sprchování!). Ve vězení se seznamuje se středněformátovými podvodníčky, jimž svěří, že je ze Země, čehož se ti dva skvěle chopí a rozpoutají mediální kampaň – „Host z Vesmíru“ – jejímž je Neználek hrdinou, navíc v roli potenciálního spásce: v raketě na povrchu Měsíce jsou totiž uložena semena obřích rostlin, na Zemi běžných, na vnitřním Měsící neznámých, které by mohly nasytit celé obyvatelstvo! Podvodníčci nelení, založí akciovou Společnost obřích rostlin a chystají se zbohatnout a vůbec. Do věci se ovšem vkládají magnáti a boháči, vylíčení jako tragikomické bestie (na tom si dává Nosov zatraceně záležet) ovládající média, policii, všechno. Existence obřích rostlin samosebou ohrožuje jejich jediný a hlavní zájem: vykořisťovat! Uplatí tedy podvodníčky a ti pláchnou s penězi. Neználek prchá před akcionáři a nějakou dobu vede život nemajetného nezaměstnaného bezdomovce… Paralelně se rozvíjí příběh Neználkova pažravého kamaráda Buchtíka, který propadl na vnitřní Měsíc později, tedy jinam. Buchtík zažije vzestup a pád – náhodou připadne na dokonalý podnikatelský záměr (prodej soli), vyšvihne se, ovšem nepojeví dostatečnou dravost a kšeft je mu časem vyfouknut, takže skončí jako nemajetný proletář… Mezitím v Kvítečkově zjistí zmizení rakety, postaví novou a vydají se na záchrannou výpravu. Na vnitřním Měsíci se ovšem dočkají policejního přivítání (jejich existence neunikla „měsíčním astronomům“, a tím pádem ani boháčům, kteří v nich vidí narušitele a čují hrozbu v podobě semen obřích rostlin), které ale lehce odrazí pomocí antigravitace. Rozdají semena a vlastně odstartují revoluci (poměrně sametovou, jen opačným směrem…). Boháči přijdou o příjem a nakonec se až na pár zatvrzelců podřídí a naleznou v práci zalíbení, rolníci se postarají o dostatek potravy, dělníci převezmou továrny… a rozvine se ta pravá lunárně-terestrická družba.
Neználek je expedicí objeven na Ostrově hlupáků (kam je odvážena „sedlina“ z kapitalistického dna, lapená policií), jakémsi zábavně-vymývacím lunaparku (sic), kde se chudáci propadlí sítem úspěchu pod přívalem zábavy pozvolna mění v ovce, z jejichž vlny pak tyjí boháči (tenhle motiv je v knize snad jenom proto, aby bylo zřejmé, že se autor zmůže i na propagandu metaforickou).
K odletu z reformovaného Měsíce pak dojde nakvap (navzdory teroristické akci zhrzeného miliardáře Skrblinga, jehož smutný konec je vylíčen velmi barvitě…), neboť Neználek se chystá umřít steskem po slunečním světle…

Zkrátka – příběh, na kterém vám jako dítěti bude líbit vlastně všecko: zápletka, spousta techniky, mimořádně přitažlivá antigravitace… navíc na Zemi jsou všichni dobří a ještě lepší, krom pár drobných kazů na povaze, na Měsíci jsou to buď hodní chudáci, bohatí hajzlové, sadističtí policajti, popletení miliardáři nebo vychcaní vykukové. Většina Měsíčňanů je přímočaře rozdělitelná na „dobré“ a „zlé“, přičemž tato dělicí čára se téměř zcela překrývá s dělicí čárou „chudý“- „bohatý“ (a prozření pana Scouperfielda je podmíněno ztrátou majetku…). Naprosto jednoznačně jsou jednotliví človíčkové identifikovatelní podle jmen (tady netuším, jak moc popustil uzdu tvořivosti překladatel, ale schéma tvorby názvů bylo asi stejné i v originále) – zatímco „dobří“ mají jména nevinná (podle povolání, květeny a zvířeny, charakterového rysu), „zlí“ (čti: kapitalisté) mají jména odvozená z angličtiny a němčiny (sic), a to tak, aby (pokud možno vtipně) připomínala něco ohavného či odpuzujícího: Skrbling, Scouperfield, Kryssling, Mstiggel… totéž se týká i měsíčních měst: Mamonville, Hrabillon… (srv. název měsíční měny: schwindling). Propagandistický potenciál knihy je využit zcela dokonale, a když uvážíme, kdy kniha vznikla (1965), je jisté, že je to propaganda zcela nenaivní a nenevinná. Musím sice Nosovovi pochválit spoustu postřehů z kapitalistického zákulisí (hlavně motivy mediálně-reklamní, které sednou jak mokrý ručník na holou); ovšem: historia magistra vitae…ono to s tím kvítečkovským zázrakem asi nebude tak jednoduché, že ano…

Kdyby snad měl někdo zájem hořkosladce zavzpomínat: zde

PS.: Při čtení mi v mnoha místech naskočil téměř okamžitě další děj, obrázky jsem do jednoho poznával a dokonce si vzpomněl na záchvaty smíchu, které ve mně vyvolávala logopedická scéna po vynětí benzinem páchnoucího hadru – roubíku – z úst páně Scouperfieldových… Mám zdá se Neználka na Měsíci zažraného pod kůží.

PPS.: Hrome, ta kniha by si zasloužila hodně důkladný rozbor, ale to by se mi asi nepovedlo… Zkuste to taky přečíst a napište o tom – moc by mě zajímalo, jak to bude působit po letech na jiné!

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem četl. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 responses to “Když otěhotní Trautenberg…

  1. díky za připomenutí! o víkendu jedu k rodičům, tak si je přivezu všechny. zatím jsem proletěla jen první kapitolu a působila velmi nostalgicky..a další děj se mi taky vybavuje. ale vždycky jsem měla radši neználka ve slunečním městě:)

  2. Zvláštní,na mě tehdy ta kniha působila úplně opačně než asi měla, kapitalismus mě začal fascinovat a nádherně jsem díky ní pochopil fungování akciových trhů. Proti nudnému Kvítečkovu bylo na Měsíci tolik originálních nápadů, úžasných věcí a šancí se prosadit…Ve svých osmi letech jsem poprvé zapochyboval, že socialismus je to pravé pro budoucnost lidstva.

  3. NosovNosov je (nebo byl?) geniální psycholog. Např. ve Slunečním městě je nádherně ukázáno, proč komunismus nemůže s reálnými lidmi fungovat.Nebojím se to dát dětem přečíst, myslím, že je (dobově asi nutná) propaganda vyvážená realistickým fungováním toho pohádkového světa kapitalizmu volné soutěže…

  4. Já si vzpomínám, že jediné, co se mi nelíbilo, byla právě ta vznešená metafora s proměnou v ovce. Protože jsem nemohl pochopit, že jde o metaforu, kazila realismus :).

  5. zcr,píšeš, že by to chtělo důkladnější rozbor, ale tenhle – Tvůj – je už tak důkladný, že důkladnější už může být snad pouze zahrnutím citací:)) Neználka mám kdesi u rodičů a byla to kdysi v dětství jedna z oblíbenějších. Ne tu o Měsíci, ale tu o Slunečním městě. Myslím, že jsem z toho vnímal spíše to, že je dobro a že je zlo a že je mezi nimi hranice a že to „dobro“ je všude kolem nás.. A později už z toho byla „jen“ pohádka… Vzhledem k tomu, kolik literatury mě čeká na poličce (např. Brian Green a jeho bible novověku – „Elegantní vesmír“), se k tomu asi vracet nebudu:))

  6. PavelB, asi budu muset na stará kolena pročíst i ty dvě zbývající knihy… svět Měsíčňanů je skutečně hodně realistický…Nosov zemřel před jedenatřiceti lety.Wu, a on se nejspíš tak snažil zrovna o tohle .o) Opravdu, nesedí to tam příliš…Kamio, kompliment nemohu přijmout – můj článek je stručně komentovaná dějová kostra, rozbor bych si představoval docela jinak: rozpitvání do nejmenších detailů a obrazů… možná by to ta kniha neunesla, to záleží na tom, jak moc se Nosov dal vést prostou představivostí… Nerad bych ale to dílko démonizoval :o)Magrátko, pozor, je to sice velkými písmeny, ale je to DLOUHÉ; ale úplně nezajímavé to rozhodně není; můžeš zkusit nahlédnout do e-verze (viz odkaz na konci článku).

  7. Ahoj. Úplně náhodou jsem na Neználka na Měsíci narazil na chatě – a během dvou dnů ho přečetl. Tvoje povídání sedí. Kapitoly, které jsem jako dítě znuděně přeskakoval (zakládání akciovky, popis reklamního časopisu placeného jedním z boháčů, zasedání Velkého Pindamu boháčů atd.) jsem teď zhltnul s vyvalenýma očima.V některých chvílích mi to přišlo jako velice trefná a ostrá kritika. Dokonce jsem se přistihl, že jsem chvíli uvažoval o tom, jestli to Nosov nenapsal jako satiru na socialistický režim. Ale ke konci mi bylo jasné, že ne.Líbily se mi taky různé detaily, jako například obrázky. U vrat jednoho boháče je cedulka – Neobtěžujte žebrotou, přispívám na chudé. A pod tím křídou připsaný nápis Ty zrovna, lumpe. Nebo ve vlaku fixem napsaný nápis Kdo tady uklízí?Je těžké si odmyslet souvislosti a dobu, ve které byla kniha napsána. Přesto mě v některých pasážích trochu až mrazilo. Nemáte někdy pocit, že se z nás při sledování např. vyvolených stávají ovce?

  8. Jindro, řekl bych, že kontext je tu neopominutelný. Krom toho rozdíly mezi vyvolenými a televarieté se z jistého úhlu pohledu jeví jako nepodstatné. „Nejenoznačnost“, kterou Nosovova „jasnozřivost“ vyvolává, se mi zdá způsobena jen obratným použitím „univerzálního principu“ ve službách jedné s(S)trany…

  9. Nápis "Neobtěžujte žebrotou, přispívám na chudé" – tím boháčem byl pan Schwabs, se kterým se Neználek setkal krátce po přistání. Ten měl ve zvyku říkat "Ty budeš jinak zpívat"Stejně tak pan Scouperfield měl ve zvyku říkat "A? Říkal jste něco?"

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s